Už jen názvy některých jejích filmů mluví za vše. Plavovlasá Venuše, Šarlatová císařovna, Modrý Anděl a možná nejvíc ze všech: Ďábel je žena. Dietrichová si na plátně i na červeném koberci pěstovala image ledové královny, ale v zákulisí byla samý oheň a vášeň. Byla dokonalou femme fatale. Své vášnivé románky s muži i ženami především z uměleckých kruhů se sice snažila před veřejností skrývat, přesto pozornosti úplně neunikly.
Zajímavá svědectví odhalila kniha Moje matka Marlene Dietrichová, kterou po její smrti v roce 1992 vydala její jediná dcera Maria Riva (vyšla v nakladatelství Ikar). Mimo jiné dává nahlédnout do „červeného deníku“, který si Marlene už od dětství vedla.
Marlene Dietrich přišla o panenství s učitelem hudby
Marlenin život poznamenala smrt otce, který padl v 1. světové válce. Pro celou rodinu byl velkou autoritou a i když se matka znovu vdala, její partner ho ve výchově dcer nenahradil. Marlene si začala dělat, co chtěla a brzy se projevila její touha po lásce, romantice a vášni. Do svého deníčku si v září 1919 zapsala: „Tolik se o sobotách a nedělích líbám, že mi to stačí na celý týden. Měla bych se stydět.“ Dietrichová navštěvovala berlínské bary a kabarety (včetně těch pro gaye) a prostředí v nich ji očividně bavilo.