Na svého pána čekal marně
Hačikó byl pes plemena Akita Inu, který se narodil 10. listopadu roku 1923 v japonském městě Odate. Jeho majitelem se stal profesor Hidesaburó Ueno, profesor na Fakultě zemědělství Tokijské univerzity, který ho vzal k sobě jako štěně a stal se jeho nejlepším přítelem. Profesor Ueno každý den ráno odjížděl vlakem do práce na univerzitu v Tokiu a Hačiko ho každý den doprovázel na nádraží Šibuja, kdy se později se vracel domů, aby večer šel zase „vyzvednout“ svého pána na nádraží. Tohle trvalo osm let až do 21. května 1925, kdy profesor Ueno náhle zemřel na pracovišti na srdeční příhodu. Hačikó však o jeho smrti nevěděl, a tak se na nádraží stále každý večer vracel a čekal na svého pána, který už nikdy nepřišel.
Nejvěrnější pejsek a symbol oddanosti
Hačikó se stal známým po celém Japonsku díky tomu, že každý den trávil na nádraží tolik času a poctivě čekal na svého pána. Místní lidé si ho oblíbili a začali mu nosit jídlo a vodu. Postupem času se o něm dozvěděla i celá země a Hačikó se stal symbolem oddanosti a věrnosti. Hačikó zemřel 8. března 1935 ve věku 11 let. Jeho ostatky byly zčásti zakonzervovány a vystaveny v Národním vědeckém muzeu v Tokiu. Další část ostatků byla zpopelněna a uložena vedle hrobu profesora Uena. Před nádražím Šibuja byla postavena bronzová socha, jako pocta Hačikovi, bohužel však byla zničena během 2. světové války. V roce 1948 však byla před nádražím postavena nová bronzová socha Hačika, aby připomínala jeho oddanost a věrnost. V roce 2015 byla odhalena nová socha Hačika na japonském nádraží v Šibuja, kde Hačiko trávil každý den svůj čas. Tato socha byla financována z veřejné sbírky, která získala více než 2 miliony japonských jenů.