"Jó, za komunistů bylo lépe," slýchali jsme ještě dlouho po sametové revoluci zejména starší generaci. Všem se nám obrátily živ oty naruby, ale zatímco my, tehdy mladí, jsme si užívali svobodu a otevřené hranice, s nimiž k nám přišlo zboží, o němž se nám ani nesnilo, starší generace se se změnou neuměla vyrovnat tak snadno. Pamatujete si ještě, kolik co stálo za komunismu? Jaké byly ceny, za kolik jste dostali rohlík, cukr nebo mléko? Zkuste si náš kvíz.
Komunistická éra v Československu, trvající od konce 40. let do roku 1989, byla obdobím, kdy byla ekonomika centralizovaná a plánovaná státem. "Se Sovětským svazem na věčné časy", hlásala všude motivační hesla, z nichž našim rodičům běhal mráz po zádech, i když pomalu už za ta léta rezignovali.
Ono heslo mělo zásadní vliv na ceny zboží a dostupnost různých výrobků. Zatímco některé základní potraviny a služby byly cenově dostupné, luxusní zboží bylo buď nedostupné, nebo dostupné pouze ve speciálních obchodech, jako byl Tuzex. Regály v obchodech zněly prázdnotou, na pomeranče nebo banány se stály hodinové fronty, stejně jako na maso. Děti si mohly vybrat z pár druhů aktovek, které jim pak maminky musely doma vylepšovat, aby si je mezi sebou nepopletly. Ty šťastnější spolužačky měly pískací růžová trička z Maďarska nebo NDR, jezdily k Balatonu. My ostatní jsme nosily háčkované vestičky od babiček, v lepším případě oblečení ušité podle Burdy, pokud to maminky uměly. V našich šatnících převládaly myší barvy, protože i doba byla myší. Hlavně nevybočovat, držet krok, neodlišovat se. Jako ovce.
Co ale bylo dostupnější, bylo jídlo. Přestože výplaty byly nízké, ceny v obchodech byly uzpůsobeny tak, že na omezený sortiment lidé většinou bez problémů "dosáhli".
Zajímalo by vás, jak vypadalo mládí za socialismu? My jsme zavzpomínali.
Tuzex byl zvláštní obchod, kde bylo možné nakoupit západní zboží, které nebylo běžně dostupné v běžných obchodech. Platilo se zde zvláštní měnou, a tou byly bony. Kdo měl bony, byl král. Jenže bony měl málokdo... Například džíny, které byly symbolem západního stylu, stály v Tuzexu od 180 do 140 bonů, což odpovídalo v korunách československých pětinásobku, zatímco průměrný měsíční plat byl kolem 2000 Kčs, u těch movitějších necelé 3000. Tuzex se tak stal místem, kde lidé toužící po západních produktech mohli uspokojit své potřeby, ovšem za cenu výrazně vyšší než v běžných obchodech.
V běžných obchodech se lidé často setkávali s prázdnými regály. Základní potraviny, jako chléb, mléko a maso, byly sice cenově dostupné (chléb stál kolem 2 Kčs, litr mléka 1,80 Kčs), ale často byly nedostatkové. Ceny se také zvyšovaly, ale jen mírně. Pamatujeme si, jak jsme v neděli chodili na nanuka za korunu (Ledňáček), nebo polárkový dort za 10,50 Kčs. Například banány a pomeranče ale byly luxusem, který se objevil v obchodech jen zřídka, obvykle před Vánocemi. Nedostatek zboží vedl k tomu, že lidé museli stát dlouhé fronty a často se spoléhali na známé, kteří jim potřebné věci „sehnali“.
Co ale bylo nejhorší, naše země byla za železnou oponou. Neměli jsme ani ponětí, a my, děti zejména, jak se mají naši vrstevníci v západním světě. Bylo dobře postaráno o to, abychom to nevěděli. Cestovat jsme totiž mohli jen tam, kde nehrozilo, že bychom otevřeli oči.
Jedním z největších omezení byla nemožnost svobodně cestovat do zahraničí. Většina obyvatel mohla cestovat pouze do zemí východního bloku. Cesty na Západ byly umožněny jen vyvoleným, například sportovcům nebo funkcionářům. Bylo jasné, že kdo by odcestoval, nechtěl by se už do "československé socialistické klece" vracet. Tento stav vedl k izolaci obyvatel od západního světa a jejich znalosti o životě za železnou oponou byly velmi omezené.
Děti v té době vyrůstaly v jiném světě než dnes, i když v mnoha ohledech byl pro ně socialismus lepší dobou než dnešní doba. Hrály si s hračkami, které by dnešní mládež možná považovala za jednoduché. Mezi oblíbené hračky patřily například dřevěné stavebnice, autíčka na klíček nebo panenky z plastu. Malí objevitelé měli Merkur, šťastné holčičky Barbie nebo mončičáky, my ostatní spíše jejich napodobeniny. Cena hraček byla přiměřená – například stavebnice Merkur stála kolem 50 Kčs. Kromě hraní si děti často pomáhaly rodičům na zahradách nebo trávily čas venku s kamarády, protože jiné možnosti zábavy, jako jsou dnes počítače a internet, nebyly k dispozici. A právě to bylo to skvělé! Udělat si úkoly a běhat s kamarády po ulicích, objevovat svět, podnikat výpravy na ovoce k sousedům,... dokud se nesetmělo a ručičkové hodinky neúprosně ukázaly hodinu domluvenou s rodiči.
Abychom si lépe představili, jak se ceny lišily od dnešních, uvedeme několik příkladů. Litr benzínu stál kolem 8 Kčs, zatímco dnes je to nejméně 36, spíše 40 Kč. Vstupenka do kina stála asi 5 Kčs, nyní stojí kolem 200 Kč. Průměrný plat byl kolem 2000 Kčs, což odpovídá dnešním přibližně 25 000 Kč, ale životní standard a možnosti byly značně odlišné.
Pamatujete si ještě ceny za socialismu? Prověří vás náš kvíz.
Komunistická éra v Československu byla dobou plnou ekonomických omezení a nedostatků. Přesto lidé nacházeli způsoby, jak si zpříjemnit život a zajistit si potřebné zboží, často s pomocí známých nebo v Tuzexu. Dnešní generace má díky tomu jedinečnou příležitost ocenit svobodu a hojnost, kterou nyní máme. Učení o této době pomáhá mladým lidem lépe pochopit historii naší země a vážit si současných možností.
Připomeňte si nyní třeba to, jak se slavil za komunismu Mezinárodní den žen.
brnensky.denik.cz, zpravy.aktualne.cz, prahatv.eu, cs.wikipedia.org
