Kvíz: Otestujte se v 15 otázkách, jak dobře znáte pravopisné chytáky a záludnosti

Pojďme to dnes zkusit trochu jinak. Zahrajeme si na hodinu češtiny. 

Vítejte v hodině, která nikdy nekončí

Dobrý den, posaďte se. Slohové sešity leží na lavici (v sektoru B1), červená propiska je připravena na katedře. A jdeme na to. Češtinu totiž nosíme v hlavě všichni, ať chceme nebo ne. Jenže kde je napsáno, že s ní umíme i zacházet? Když čtu některé e-maily, firemní weby nebo nedejbože diskuze pod články, mám chuť vrátit se ke klasickým metodám: pětky, diktáty, poznámky domů. A nekonečné procvičování. Takže: "Marečku, podejte mi pero!"

Ale nebojte. Nejsme jazykoví fašisté nebo zloduši. My v redakci ale máme k češtině vztah. A občas se u lidí, kteří pracují s jazykem,  objeví i něco jako syndrom vyhoření z množství chyb, které vídáme denně kolem sebe. Jistě, každý někdy chybuje. Ale víte co? Jedna věc jsou překlepy, jiná věc hrubky. Vadí nám ta neochota se zamyslet. To, že si lidé pletou „bít“ a „být“, a ani je to netrápí. Že neví, proč se píše výjimka a permanentně, ale zato vám skvěle vysvětlí strukturu toho, jak si vzít hypotéku nebo si spočítat úrok. 

Největší "češtinští" strašáci

Když zvládnete mě/mně a shodu podmětu s přísudkem, máte ze 70 % vyhráno. Ale v každé skupině je nějaký ten odvážlivec, který beze studu řekne, že píše podle citu. 
Výborně. Jenže cit je ošidná věc. Hlavně když si ho pěstujete na sociálních sítích a v komentářích. Jenže pravopis není otázka dojmu, ale systému. A pak je tu ona slavná shoda – „ty děti si hráli“ nebo „hrály“? A co když je podmět rodu mužského životného? Píšu „kluci přišli“ nebo „přišly“? Pro jazykové puristy každodenní muka, pro školní děti jakbysmet. Pro některé čtenáře jen cosi, co „dnes už stejně nikdo neřeší“. Jenže to není pravda, řeší. Stačí se ucházet o místo, napsat motivační dopis… a bum. „Dobrí den, mam zájem o pozici redaktorky.“ Dobrí den, ale ne u nás.

Čeština je umění

Nechci být přísný učitel. Chci být poctivý. Pravopis není v životě všechno, ale je to vizitka. Ukazuje, jaký máte vztah ke slovu, k myšlence a vlastně i k druhým. Čeština je vtipná, komplikovaná, svůdná a ano, občas je k vzteku. Ale je krásná, máme krásný mateřský jazyk. A pokud se jí naučíte rozumět, vrátí vám to.

Jak jste na tom s naší mateřštinou vy?

Jak se vám to povedlo? Obstáli jste na výbornou? Zkuste si kvíz pro seniory: Otestujte se, jestli si pamatujete slova, která už jsou téměř zapomenuta