Oldřich Nový přišel na svět 7. srpna 1899 na pražském Žižkově. Když mu bylo pouhých deset let, přišel o maminku. Zásadní vliv na něj měl strýc Miloš Nový, člen sboru Národního divadla. První profesionální angažmá získal v devatenácti letech v ostravském divadle, odkud po roce přešel do Brna. Zde se kromě herectví věnoval také režii a vedení operety. Co o něm všechno víte?
Do Prahy se vrátil až po patnácti letech, kdy se v roce 1936 ujal vedení Nového divadla. To sice existovalo na Václavském náměstí již dva roky, ale příliš se mu nedařilo. Díky finanční podpoře svého zámožného tchána mohl Nový realizovat svou vizi – prosadit hudební komedii, žánr, který jinde narážel na odpor. Zpočátku se Novému nedařilo přilákat diváky, ale zlom nastal po pochvalném novinovém článku o první inscenaci v jeho režii, komedii Štěstí do domu. Původně měla mít jen deset repríz, nakonec se jich odehrálo 55. Další inscenace dosahovaly i stovek představení.
Oldřich Nový byl ve své režisérské práci velmi náročný. Herci dokonce mohli dostat pokutu, pokud se během scény, kde to nebylo v plánu, rozesmáli. Herečka Zita Kabátová vzpomínala, že samotného Nového bylo těžké rozesmát, ale když se to někdy povedlo, pokutu si sám ochotně zaplatil.
Největší úspěch v kinematografii zažil Nový během okupace. Roku 1939 měl premiéru film Kristian, který z něj udělal ikonu dokonalého gentlemana a přinesl mu obrovskou popularitu. Jeho elegantní vystupování nebylo jen součástí filmových rolí, ale i jeho každodenního života. Svědci vzpomínají, že si image galantního muže pečlivě udržoval. Dokonce i jeho dcera s úsměvem říkala, že jí vždy pomáhal do kabátu.
Po nástupu komunistického režimu se role, které ho proslavily, vytratily. Filmy se zaměřovaly na dělnickou třídu a elegance už neměla místo. Stál před volbou – buď přestat hrát, nebo se přizpůsobit. Přestože ho to bolelo, zvolil druhou možnost a vyměnil smoking za prostší role.
Oldřich Nový byl obdivován mnoha ženami a jeho kolegové naznačovali, že některým neodolal. Přesto jeho manželství s Alicí vydrželo až do její smrti v roce 1967, a to navzdory mnoha překážkám. V roce 1940 byl za trest deportován do koncentračního tábora Osterode, kde musel vykonávat těžkou práci ve vápencových dolech.
Herec Jan Skopeček vzpomínal, jak v přeplněném dobytčím vagonu dostal horečku. Najednou se u něj objevil Nový, který měl s sebou lékárničku, podal mu léky a pomohl mu snížit teplotu. Manželka Alice transportu unikla, ale mnoho členů její rodiny zahynulo. Tato tragédie zřejmě přispěla k jejím psychickým problémům, včetně žárlivých scén, jejichž příčinou byla Nového dcera Jana.
Janu, kterou vychovával jako vlastní, přinesl domů jako miminko a prohlásil ji za svou. Zda s ní byl biologicky spřízněný, se nikdy neprokázalo. Někteří kolegové věřili, že byla jeho pokrevní dcerou, jiní tvrdili, že ji adoptoval. Často se spekulovalo, že její matkou mohla být herečka Hana Vítová, která se stala Janinou kmotrou. Nicméně v době jejího údajného těhotenství natáčela řadu filmů, takže by těžko mohla těhotenství utajit. Ani Jana přesnou pravdu neznala. Říkala však, že ji její otec miloval, a na původu jí nezáleželo.
Po válce se Nový věnoval filmu, vedl karlínské divadlo a působil jako pedagog na konzervatoři. Po smrti manželky se však stáhl do ústraní. V 70. letech už téměř nevycházel z bytu, protože se trápil tím, jak na něm postupující věk zanechává stopy. Návštěvy často přijímal za paravánem, aby ho neviděly. Trpěl dědičnou rozedmou plic, kterou ještě zhoršila práce v dolech během věznění. Zemřel 15. března 1983.
www.idnes.cz, www.csfd.cz, www.blesk.cz
