Fenomén neplýtvání: Nevyhazujete toho zbytečně moc?
Fenomén neplýtvání: Nevyhazujete toho zbytečně moc?
Víte, že jen v Česku se ročně vyprodukuje 729 tisíc tun potravinového odpadu? Každý z nás vyhodí průměrně neuvěřitelných 310 kg a s odpadky obrazně letí do koše také naše peníze. Konkrétně 20 tisíc za rok. To je částka odpovídající jedné dovolené u moře, a přitom pak mnohdy skuhráme, že na ni nemáme... Změnou stylu života ušetříme vlastní kapsu i planetu.
Přemíra zbytečností zahlcuje náš soukromý prostor a my se pak hůř soustředíme, hůř spíme a vůbec se necítíme tak dobře, jak bychom mohli. Ale co je ještě horší, nadbytek věcí vede k nadbytku odpadků. Dřív nebo později totiž stejně prošlé jogurty, starý sirup na kašel nebo oblečení ze základky opravdu vyhodíme. A pak zase přetékají popelnice u našich domovů a skládky na okraji měst a jediný, kdo z toho má prospěch, jsou krysy. Planeta trpí a my s ní. Vyhozené jídlo na skládkách vede k tvorbě metanu, skleníkového plynu, který má negativní dopad na životní prostředí. Naštěstí to jde i jinak.
Ochutnejte odpad
Možná už jste slyšeli pojem taste waste. Jeho podstatou je šíření myšlenky, aby lidi ochutnali to, co jsou jinak zvyklí vyhazovat. Nemyslí se tím ovšem shnilé, plesnivé nebo jinak závadné potraviny. Jen ty, o kterých jste třeba nevěděly, že se můžou jíst, nebo si neumějí představit, jak by je šlo upravit. Vyhazují se i potraviny den dva prošlé, protože jsme jich nakoupili zbytečně moc, a mnoho spotřebitelů neví, jaký je rozdíl mezi termíny „datum spotřeby“ a „minimální trvanlivost“
V důsledku toho všeho dochází k neuvěřitelnému extrému. Zatímco na celém světě zhruba 800 milionů lidí hladoví, ve vyspělých zemích se více než polovina vyprodukovaného jídla nikdy nedostane na talíř a skončí v koši. A nejde jen o plýtvání nás, běžných zákazníků, také obchody vyhazují lehce ovadlou zeleninu a ovoce, které už nevypadají jako ze škatulky. Na skládky tak jen v zemích Evropské unie putuje 90 milionů tun jídla ročně. Přitom úplně zbytečně.
První krok
První krok, který můžeme udělat, je pokusit se vařit z toho, co běžně považujeme za „odpad“. Třeba místo abychom lístky z ředkviček vyhodili, připravíme z nich chutný salát, ze slupek od okurek jde stvořit fantastické želé. Vymačkaná dužina z řepy se dá zamíchat do jogurtu, vysušit na sladké placičky anebo použít do hamburgeru. Takových příkladů je mnoho a lidí, kteří takto uvažují a podle toho se chovají, na celém světě přibývá. Nejde přitom o žádný ekoterorismus nebo šílenství okrajové skupinky fanatiků. Vlastně by to mělo být úplně normální a běžné.
Vařit ze zbytků, ovšem nikoli stylem alá Hruška, ale naopak moderně, zdravě a chutně, si doslova „na vlastní vařečku“ vyzkoušeli známí šéfkuchaři v projektu Radiožurnálu Nejsem plýtvák. Svým hostům servírovali například chipsy z lososové kůže, polévku z rybích odřezků, krekry z bramborových slupek nebo salát z jedlého plevele.
Sdílejte:
