Představitelka Droběny, Heduš Homolkové, Škopkové i dalších nezapomenutelných rolí patřila a dodnes patří k nejoblíbenějším českým herečkám. K životu přistupovala rázně, sršela energií a humorem. Přesto na ni čekaly kruté rány.
Dne 13. června 1936 se v Praze narodila Helena Málková, později známá jako Helena Růžičková, která si získala srdce divadelních i filmových diváků. Od tří let chodila do baletní školy, od čtyř hrála v divadlech, působila v estrádách a také v dětském baletu Národního divadla. Na přání maminky vystudovala zdravotnickou školu a sama v pořadu České televize prozradila, že u ní občas docházelo k „bojům“ mezi medicínou a uměním.
Třikrát se pokoušela dostat na DAMU, bohužel neúspěšně. Štěstí ovšem při zkouškách stejně našla, protože tam potkala nejen svou celoživotní přítelkyni Jiřinu Bohdalovou, ale také Jiřího Růžičku, za něhož se vdala. Měli spolu syna, který dostal jméno po otci.
V dospělosti pracovala jako jevištní technička. Odtud už nebylo daleko přímo na prkna jeviště. Později měla angažmá například v Činoherním klubu a Divadle Na zábradlí. Jenže protože u ní platilo pořekadlo „co na srdci, to na jazyku“, dostala se do problémů s komunistickým režimem. Musela odejít z divadla, a dokonce několik měsíců pobývala na oddělení psychiatrie.
Před kamerou stála poprvé už ve 40. letech, a to ve snímku Babička, kde se objevila jako jedno z vesnických dětí. Kromě rolí ve slavných trilogiích a filmu Vlak dětství a naděje; hrávala hlavně vedlejší postavy. Vždy v nich ale naprosto zazářila a diváci si ji pamatovali. Zavzpomínat můžeme třeba na Droběnu z pohádky Tři oříšky pro Popelku, uklízečku Hortenzii v Zítra to roztočíme, drahoušku a pacientku blázince z Dívky na koštěti.
Se synem Jiřím také jezdila po republice s estrádami.
O Heleně Růžičkové je známo, že se zabývala numerologií, výkladem karet i z kávové sedliny. Režisér Zdeněk Troška vyprávěl, že dokázala předpovědět termín poslední klapky komedie, kterou zrovna natáčel. Tenkrát jí nevěřil, protože zbývalo málo času, a přitom byla natočená jen malá část. Nespletla se ani o den.
Syn Jiří byl třikrát ženatý, přičemž v posledním svazku se mu narodily dvě dcery. Vztahy ale nebyly růžové. Roli v tom podle pamětníků hrálo více faktorů: Helenina žárlivost, Jirkova bohémská povaha, časově náročné divadelní zájezdy i pozdější neochota, aby se děti s otcem po rozvodu rodičů stýkaly.
Helena ovšem pomáhala jiným dětem, a to těm, které neměly snadný osud, protože se ocitly v dětském domově. Veřejně se také zastávala menšin. A právě z důvodu silného sociálního cítění a snahy pomoci kandidovala do Parlamentu ČR. I když nad tím dlouho váhala, nakonec ji přesvědčila komunistická strana, což u mnoha lidí vyvolalo bouřlivé reakce.
Roku 1997 zemřel 43letý Jiří Růžička ml., který před svým odchodem dlouhodobě ležel v nemocnici poté, co doma zkolaboval. Dostal několik infarktů a mrtvic. Jako každou matku, která přišla o své dítě, herečku jeho smrt zdrtila.
Další krutá rána přišla 6. září 2003, kdy zemřel Helenin milovaný manžel. V té době už i ona sama statečně bojovala s rakovinou, o čemž s novinářkou Marií Formáčkovou napsala řadu knih. Zemřela 4. ledna 2004 ve věku 67 let.
