Myslíte, že rovnátka jsou záležitostí posledních let? Možná vás překvapí, že zuby si lidé rovnali už ve starověku. Pojďte se podívat, jak šel čas s rovnátky i na to, jaká je budoucnost ortodoncie.
Lidé vždy chtěli být lepší a také lépe vypadat. Tato touha je stará jako lidstvo samo, proto se není čemu divit, že už ve starověku lidé zkoušeli své nedokonalosti zahladit nebo skrýt. Jak šel čas, zlepšovaly se metody a s nimi i výsledky. Stejně jako jiné obory i ortodoncie má svou bohatou historii, po které vás v rychlosti provedeme.
Starověk
Řečtí filozofové a učenci se snažili dosáhnout krásného úsměvu. Už Aristoteles či Hypokrates uvažovali o způsobech, jak srovnat zuby. O primitivní ortodoncii ve starověku existují důkazy. Vědci nalezly na starověkých mumiích zuby pokryté kovovými pláty. Je však nutné si uvědomit, že ne ve všech případech šlo o rovnání zubů, někdy se totiž jednalo o to, aby zuby putovaly s mrtvými až do posmrtného života.
První záznamy o rovnání zubů pocházejí z Říma, filozof a lékař Aulus Cornelius Celsus se pokoušel o srovnání zubů pomocí pravidelného tlaků prstů v určitých bodech. Procedury rovnání zubů i materiály používané k zubařským účelům byly v tomto období opravdu rozmanité. Dnes bychom jimi nejspíš hodně pohrdali, protože kromě kovu se používaly i jakési struny vyrobené z vláken pocházejících ze střev živočichů. Taková rovnátka prý nosila i slavná Kleopatra.
18. století
Léta plynula a jak jistě víte z hodin dějepisu, středověk na hygienu ani péči o zevnějšek moc nedbal. Proto se dalšího vývoje ortodoncie dočkala až v 18. a 19. století. Za zakladatele moderní ortodoncie se považuje francouzský zubař Pierre Fauchard, který v roce 1728 publikoval knihu s názvem „The Surgeon Dentist” – Chirurg-zubař. V knize se částečně věnuje také metodám rovnání zubů. Fauchard používal strojek, který nazýval „Bandeau”. Ten měl tvar podkovy a sloužil k rozšiřování patra.
Roku 1754 ho následoval knihou „The Dentist´s Art” další francouzský zubař Louis Bourdet, který byl mimo jiné zubařem francouzského krále. I ten se v knize věnuje zubnímu rovnání.
19. století
Rovnání zubů a patra se praktikovalo už od starověku, ale ortodoncie jako věda neexistovala až do poloviny 19. století, kdy několik významných zubařů přispělo pomocí nejrůznějších nástrojů ke zdokonalení rovnátek.
Roku 1819 Delabarre poprvé představil tzv. wire crib, která znamenala počátek moderní ortodoncie, gumičky vynalezl Maynard v roce 1843.
20. století
Až počátkem 20. století přišel Edward Angle s vůbec prvním jednoduchým klasifikačním systémem, který rozdělil křivost zubů/náročnost/vadu do několika tříd. Tento systém se používá k popisu vad dodnes. Angle navíc významně přispěl k návrhu celé řady ortodontických a stomatologických přístrojů, což významně usnadnilo práci dalším lékařům. Stal se také zakladatelem první ortodontické školy, v roce 1901 založil americkou ortodontickou společnost a roku 1907 vydal vůbec první ortodontický časopis.
Rovnátka a současnost
Přesto, že se naši předkové hodně snažili a jejich přínos je neocenitelný, dnešní metody jsou někde úplně jinde. V dnešní době si můžeme vybrat z nepřeberného množství typů rovnátek, už dávno nejsou jedinou možností klasická fixní kovová rovnátka. Na výběr máme i aparáty z estetických materiálů, které ocení především dospělí pacienti.
Sdílejte:
