Miloš Kopecký je jméno, které v českém filmu stále zaří jako nezaměnitelná ikona. Zároveň však v sobě nese dramatický příběh. Slavný herec, kterého milovaly statisíce českých diváků, měl komplikovanou povahu umocněnou vážnou psychickou nemocí. Za desítkami krásných rolí se skrývala bolest z životních ztrát, podivný vztah k ženám i nenávist k otci.
Miloš Kopecký se narodil 18. srpna 1922 v Praze. Čekala ho tedy válečná léta a nutno říct, že pro něj znamenala zásadní životní zvraty. Přišel totiž o matku, která byla napůl židovka. Otec se s ní radši rozvedl, než aby čelil nacistům, a tak matka putovala do Osvětimi, odkud se již nikdy nevrátila. Kopecký za její ztrátu svého otce nikdy nepřestal vinit. Sám se ocitl v pracovním táboře v Bystřici, kde přežil až do konce války. Právě tyto temné zážitky měly zásadní vliv na jeho psychiku a postupem času vedly k maniodepresivní psychóze. Pravda o tom, že se léčil v Bohnicích, ale vyšla najevo až po jeho smrti.
Mezitím válka skončila a mladý Miloš řešil, čemu se v životě bude věnovat. Školu nenáviděl, nerad sportoval, ani se mu nepodařilo získat respekt spolužáků. Raději se se svými kamarády toulal v ulicích a objevoval „bahno velkoměsta“, zatímco se vyučoval kožešnictví, což bylo řemeslo jeho otce. Bohémský život pro něj ale znamenal víc, a tak nebylo divu, že po válce od řemesla utekl a začal se vyskytovat kolem divadelníků. Jeho první práce ale nebyl post herce, v divadle Větrník se stal obsluhovačem gramofonu a opony. Bylo však již jasné, že jeho kroky pomalu, ale jistě vedou na prkna, která znamenají svět.
Již od mládí projevoval lásku k divadlu a filmu, která nakonec formovala jeho životní cestu. Jeho kariéra začala právě na divadelních prknech, kde si postupně získával obdiv publika svým nadáním a vášní pro herectví. Jeho charismatický výraz a schopnost vtělit se do různých postav ho brzy povýšily na jednu z klíčových osobností českého divadla.
Kopeckého nezaměnitelný talent brzy pronikl i do filmového světa. Jeho filmografie je plná ikonických rolí, které se staly nedílnou součástí české kinematografie. Jeho herectví bylo vždy plné energie a autenticity, což ho staví mezi nezapomenutelné tváře českého filmu. Okouzlil nás v nespočtu filmových rolí jako třeba ve snímcích Tajemství hradu v Karpatech, Adéla ještě nevečeřela, Tři veteráni, Pane, vy jste vdova!, Velká filmová loupež či Já už budu hodný, dědečku!. Nezapomenutelných rolí slavného herce ale bylo daleko víc a každý si v jeho repertoáru jistě najde tu svoji oblíbenou.
Jako spousta dalších herců a bohémů vedl i Miloš Kopecký pestrý společenský život a miloval společnost žen. Žárlivost pro něj byla cizí vlastnost, zato milenek měl bezpočet. Na druhou stranu udržet si manželství se mu příliš nedařilo. Svoji první ženu Stellu Závorkovou potkal již na své první štaci v divadle Větrník, manželství však vydrželo pouhý rok. Další krátké manželství zakusil s řidičkou tramvaje Kateřinou Soukupovou, a nezadařilo se mu ani do třetice, když si vzal takzvanou „pražskou Brigitte Bardot“ Janu Lichtenbergovou, s níž se také rozvedl krátce po svatbě. Nejdelší svazek prožil s tanečnicí Janou Křečkovou, s kterou žil až do smrti. Ani v jednom manželství však nevydržel být věrný, a nebylo výjimkou, že si milenky vodil i domů.
Jeho podivný vztah k ženám poznamenal i jeho dvě dcery. Starší Janu Kateřinu si pořídil během krátkého manželství se Stellou Zázvorkovou, dcera však trpěla otcovým nezájmem i nedostatkem času její slavné matky, a tak se několikrát pokusila o sebevraždu. Její poslední pokus, kdy očekávala, že se matka vrátí včas z divadla a zachrání ji, bohužel dopadl tragicky. Ani s druhou dcerou Barborou neměl Kopecký na růžích ustláno. Zdědila po něm maniodepresivní poruchu a netajila se tím, že otce neměla příliš ráda, protože se jí téměř nevěnoval. Bára v dětství slavného otce před okolím zapírala, v dospělosti se v podstatě vůbec nestýkali.
Jakkoliv patřil Miloš Kopecký k nejoblíbenějším a nejslavnějším hercům své doby, jehož odkaz žije i dlouhá léta po jeho smrti, ve svém okolí příliš oblíbený nebyl a měl spoustu nepřátel. Přesto se naši tací, kteří jeho složitou povahu dokázali respektovat a trávit s ním čas. Mezi jeho hlavní přátele patřili Miroslav Horníček, Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a Jiří Kodet. Kopecký miloval šachy, které nejčastěji hrával se svým nejbližším přítelem Josefem Bedrnou, zajímal se o politiku a filozofii a jeho velkou vášní bylo psaní dopisů. Svůj volný čas trávil nejraději v Červeném mlýně v jižních Čechách v Kremži.
Po sametové revoluci se herci začal prudce zhoršovat zdravotní stav, pracovní nabídky tudíž logicky příliš nepřicházely. Přesto se ještě objevil v menších rolích ve filmech Učitel tance a Andělské oči, poté se své herecké kariéry musel definitivně vzdát. Projevily se u něj stavy zmatenosti, které bránily pracovnímu výkonu a postupem času nabíraly na intenzitě. Miloš Kopecký zemřel 16. února 1996 v psychiatrické léčebně v pražských Bohnicích.
www.dotyk.cz, www.csfd.cz, autorský text
