25 let od svatby Havlových: Dagmar zavzpomínala společnou fotografií. "Vzpomínám a nezapomínám," napsala

Svatba to nebyla ledajaká. Václav Havel se těšil velké oblibě, stejně jako jeho první žena Olga. Rok po její smrti se prezident Václav Havel rozhodl oženit se s herečkou Dagmar Veškrnovou a pro veřejnost to byl doslova šok. Jestli čekáte na pompézní svatbu plnou celebrit a fotografů, jste na omylu. Svatba byla totiž utajená a odehrála se na pražském Žižkově chvíli před polednem. 

Krušné začátky

Dagmar nastupovala na velmi těžké místo po oblíbené Olze, která podlehla rakovině. Od začátku čelila Dagmar častým útokům medií, ale i nevybíravým komentářům veřejnosti, která je neustále porovnávala se zesnulou Olgou. Dagmar sice s novináři mluvit uměla, ovšem spíš jako filmová a divadelní herečka, ne jako první dáma. Svým chováním a otevřeným srdcem ovšem brzy dokázala, že si "místo" vedle prezidenta Havla zaslouží.  

"Vzpomínám, ale nezapomínám"

"Moje maminka žila u nás po smrti tatínka asi 15 let. Byli spolu celý život a bylo jí moc smutno. Luštila křížovky a vystřihovala a lepila do sešitů naše obrázky, které vycházely denně ve všech bulvárních i nebulvárních plátcích bez našeho souhlasu a vědomí? Zpětně si uvědomuji, že nad některými se asi hodně trápila. Ty vám sem nedávám. ? Byla jsem známá osobnost 25 let dřív, než jsme se vzali. Zítra je od svatebního dne taky 25 let. A taky je mi smutno. Vzpomínám a nezapomínám…???"

Dagmar Havlová je nejen úspešnou herečkou, ale získala si srdce tisíců lidí díky své neúnavné péči o svého manžela, který byl vážně nemocný od roku 1996 a následně zemřel v roce 2011. Svou lásku dokázala mimo jiné i tím, že nadále pečlivě buduje odkaz Václava Havla a působí v Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. 

Poslání VIZE 97

Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 má poměrně široký záběr činnosti a zájmů. Prioritně se orientuje na počiny v oblasti kulturní, sociální, vzdělávací a zdravotnické. Nadace se zaměřuje ve svých snahách a cílech – v duchu svého názvu – především do budoucnosti, aniž by však pomíjela některé palčivé problémy současnosti. Činnost Nadace má svůj hluboký smysl, protože podpora toho, co se zhodnotí teprve časem, co má rys průkopnictví a vizionářství, je společností často vnímáno jako něco zatím nedůležitého a okrajového, jako něco, co má ještě čas a není třeba se tím zabývat. Nadace se snaží této „krátkozrakosti“ svými projekty čelit a napravovat ji. V tom je také její poslání a nezastupitelné místo.