Anne Franková byla dospívající židovská dívka, která si během druhé světové války psala deník, zatímco se její rodina skrývala před nacisty. Dva roky žila spolu s dalšími sedmi lidmi v zadním traktu domu v Amsterdamu, než byla odhalena a poslána do koncentračního táboru. Jak tato statečná třináctiletá dívka žila a jaký byl její osud?
Anne Franková se narodila jako Annelies Marie Franková 12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem Ottovi a Edith Frankovým. Otto byl za první světové války poručíkem německé armády a poté se stal obchodníkem. Annina sestra Margot byla o tři roky starší. Frankovi byli pokrokoví Židé, kteří až do podzimu 1933 žili na předměstí Frankfurtu nad Mohanem, kde se nábožensky odlišovali. Antisemitismus byl v Německu na vzestupu již několik let. Když se v lednu 1933 ujala vlády nacistická strana v čele s Adolfem Hitlerem, Frankovi se přestěhovali do Amsterdamu.
Anne toto stěhování popsala ve svém deníku: „Protože jsme Židé, můj otec v roce 1933 emigroval do Holandska, kde se stal ředitelem holandské společnosti Opekta, která vyrábí produkty používané při výrobě marmelád.“
V květnu 1940 vtrhli do Amsterdamu nacisté a Frankovi se opět ocitli na pokraji sil. Židé museli nosit žlutou Davidovu hvězdu a dodržovat přísný zákaz vycházení. Měli zakázáno vlastnit podniky. Otto Frank převedl vlastnictví své firmy na křesťanské společníky, ale řídil ji v zákulisí. Anne a Margot musely přestoupit do segregované židovské školy. Dne 12. června 1942, v den Anniných třináctých narozenin, jí otec daroval červeno-bílý kostkovaný sešit se kterým to všechno začalo.
Její první zápis zněl: „Doufám, že se ti budu moci se vším svěřit, jako jsem se nikdy nikomu svěřit nemohla, a doufám, že mi budeš velkým zdrojem útěchy a podpory.“
V červenci 1942 začali Němci posílat nizozemské Židy do koncentračních táborů. Frankovi pokusili emigrovat do Spojených států, ale byla jim zamítnuta víza. Rodina začala plánovat, že se bude skrývat. Otto si s pomocí svého židovského obchodního partnera Hermanna van Pelse a jeho společníků Johannese Kleimana a Victora Kuglera zřídil úkryt v zadní přístavbě své firmy. Úkryt se nacházel na adrese Prinsengracht 263, v oblasti s mnoha malými firmami a sklady.
V tajné části domu žilo dohromady osm lidí necelé dva roky. K rodině Frankovým se připojili Hermann a Auguste van Pelsovi a jejich šestnáctiletý syn Peter. V listopadu 1942 se sem nastěhoval Fritz Pfeffer, zubař a přítel rodiny Frankových. Pfeffer je v mnoha vydáních Annina deníku uváděn jako Albert Dussel, protože Anne používala často pseudonymy.
„Nyní se naše Tajná příloha stala skutečně tajnou. Pan Kugler si myslel, že bude lepší, když před vchod do našeho úkrytu postaví knihovnu. Vyklápí se na pantech a otevírá se jako dveře.“
Anne ve svém deníku popsala tajnou přístavbu s tím, že měla několik malých místností a úzkých chodeb. Anne sdílela jeden pokoj s Fritzem Pfefferem, Otto, Edith a Margot sdíleli další. Peter měl svůj vlastní malý pokoj a Hermann a Auguste van Pels spali ve společném obývacím pokoji a kuchyni. K dispozici byla také koupelna, malá půda a přední kancelář. Přední kancelář a podkroví měly okna. Z podkroví viděla na kaštan, který ji inspiroval k úvahám o přírodě v deníku.
Dne 4. srpna 1944 vtrhla do tajného obydlí německá policie. Všichni byli zatčeni. Není známo, jak policie úkryt objevila, mezi teorie patří zrada, možná ze strany zaměstnanců skladu nebo sestry pomocníka Bepa Voskuijla Nelly. Všichni zatčení byli nejdříve vyslýcháni a poté je převezli do vazební věznice v Weteringschansu, kde se setkali s příšernými hygienickými podmínkami. 2. září 1944 se všech osm bývalých obyvatel úkrytu dozvědělo, že druhý den odjedou.
S celkovým počtem 498 žen, 442 mužů a 79 dětí odjel poslední transport z Westerborku do Osvětimi. Ženy a muži byli okamžitě po vystoupení z přeplněných vagonů rozdělení. Otto Frank svou rodinu už nikdy neviděl. Anne zůstala se svou matkou a sestrou. Musely přežívat s nedostatkem jídla, nulovou hygienou, tvrdou prací, nepohodlným spaním, nemocemi i týráním. Jejich matka se snažila své dcery podporovat a starat se o ně, ale nakonec byly přemístěny do tábora Bergen-Belsen. Edith musela zůstat v Osvětimi, zemřela vyčerpáním 6. ledna 1945. Bergen-Belsen byl přeplněný a řádily tam infekční nemoci. Po třech měsících se u Anne a Margot objevil tyfus. Margot zemřela v únoru 1945. Anne zemřela o několik dní později.
Otec byl jediným přeživším rodiny i obyvatel z tajného úkrytu. Rozhodl se zveřejnit deník, který podrobně popisuje Anniny myšlenky, pocity a zážitky z doby, kdy se skrývali. Deník se stal mezinárodním bestsellerem na celá desetiletí a klíčovou součástí vzdělávacích programů o holocaustu. Jejímu odkazu se věnuje několik humanitárních organizací. Kniha, která z deníku vznikla, byla přeložena do zhruba sedmdesáti jazyků a vyšla minimálně ve třiceti milionech výtiscích.
Annefrank, Wikipedia, History
