Fenomén Lunetic: V čem se skrývala sláva prvního českého boybandu a co dělají jeho členové dnes

Zatímco v Americe už na boybandy byli zvyklí a přední příčky hitparád opanovali hezounci New Kids On The Block, v České republice jsme si museli na „trochu té Ameriky“ ještě pár let počkat. Naštěstí přišel pád železné opony a českou hudební scénu zavalily hity ze zahraničí a také spousta inspirace a prostoru pro to, co tu ještě nebylo.

Tak trochu čeští Beatles

Pak tu byl rok 1995 a s ním okamžik, který zásadně změnil vnímání české hudby. Na scéně se totiž objevila skupina Lunetic, první ryze český boyband, jenž u nás dodnes nemá obdoby. Své hudební ambice tehdy spojili Martin Kocián a Aleš Lehký, k nimž se posléze přidali Vašek Jelínek a David Škach. A boyband byl na světě.

Co na tom, že kluci v podstatě neuměli moc zpívat! Stačilo, že dobře vypadali, nastrojili se do odvážných outfitů a na pódiu předvedli během playbacku pár salt a tanečních kreací. Srdce mladých teenagerek plesala a kolem Lunetic, jak si kluci začali říkat, se strhla hotová mánie. Šílenství bylo tak obrovské, že je média občas přirovnávala k Beatles, samozřejmě v mnohem menším měřítku. „Těžké chvíle nastaly třeba na koncertech, kde nebyla dostatečně silná ochranka. Dívky se tlačily na naše auto nebo přímo na nás, tahaly nám věci, sundávaly čepice, trička, jenom aby z nás něco urvaly. Spaly nám i před barákem, já měl doma u rodičů stanové městečko,“ vzpomínal v jednom z rozhovorů Aleš Lehký.

Když Lunetic začali, byli považováni za taneční eurodance skupinu, která vystupovala především na diskotékách. Jejich první písně byly i v angličtině, ale pravý zlom přišel s českým hitem Máma, který kapelu katapultoval na přední příčky hitparád. Následovaly pecky jako Ať je hudba tvůj lék, Only You, Dotyky nebo Chtěl bych tě líbat.

Vzestup a pád

Vrchol popularity Lunetic přišel v letech 1998 až 2000, kdy se jejich písně staly neodmyslitelnou součástí české popkultury. Fanoušci, zejména teenageři, byli doslova posedlí každým jejich slovem a gestem. Kapela získala třetí místo na prestižním hudebním ocenění Český slavík, což byl jasný důkaz jejich obrovského úspěchu. V době, kdy neexistovaly mobily ani sociální sítě, byl úspěch tohoto formátu něčím nevídaným. Jenže na samém vrcholu také skupina začala pociťovat vyhoření. V té době jezdili 200 koncertů ročně, do toho přišla nabídka moderovat prestižní hitparádu Eso a k naprostému vysílení kluků vedly i stále častější drogové eskapády Martina Kociána.

Ten jediný podlehl svodům showbyznysu a nově nabytou slávu nedokázal udržet na uzdě. „Měl jsem pocit, že ze své pozice nemusím nic řešit. Uznávám, že jsem zpychl. První desky jsme prodali čtvrt milionu, tak jsem koupil káru, pořídil si kérky a trochu zfrajeřil. Dělal jsem si, co jsem chtěl – sex, drogy, rokenrol, tak to bylo. Když jsem chtěl mít v noci po koncertě holku, nebyl problém. O to hůř jsem pak spadnul na hubu,“ uvedl Kocián v rozhovoru pro iDnes.cz. Ostatní členové Lunetic zůstali nohama na zemi a dodnes vzpomínají snad jen na jeden legendární večírek. „Jednou, když jsme byli ubytováni na hotelu, večer někdo zaklepal na dveře. Za nimi stál Richard Müller. Řekl: Buď jste čtyři totální…, nebo jdete se mnou chlastat. Tak jsme šli,“ vyprávěl Václav Jelínek.

Rána pro fanoušky

V roce 2003 proto přišel temný den pro jejich fanoušky – Lunetici oznámili rozpad. V té době už měli na kontě tři alba a také pěkný skandál. Jak již bylo zmíněno, Lunetici žádní extra dobří zpěváci nikdy nebyli, a tak jejich zpěvy pro jistotu na alba nahrál Dalibor Kaplan, na koncertech pak kluci exhibovali tancem a zpěv šel z playbacku. Na oblíbenosti jim to však kupodivu příliš neubralo. Přesto se však rozhodli zmizet ze světa. Martin Kocián se odstěhoval do Irska, kde pracoval jako číšník, David Škach hledal vyšší poselství ve východních náboženstvích a poté odjel pracovat na farmu do Anglie, Aleš Lehký se věnoval moderování v rádiu a jediný Vašek Jelínek zůstal u hudby a vydal sólové album Pod vodou.

Po pěti letech od rozpadu se v roce 2008 Lunetic dali znovu dohromady. Vydali nové album s největšími hity a DVD s videoklipy a uspořádali koncerty v Praze a Liberci. V roce 2011 pak přišla deska Na vlnách, která byla zcela autorská a produkoval ji Václav Jelínek. Poté se skupina opět odmlčela a dala o sobě vědět až v roce 2018. Tehdy oslavili Lunetic dvacet let na hudební scéně velkolepým turné. 

Kocián má smůlu

V současnosti Lunetic vystupují pouze ve třech, problémového Martina Kociána už mezi sebou nechtějí. Ten se občas vynoří z hlubin drogových večírků s videi či příspěvky, kterými pobaví veřejnost, je z nich ale jasné, že se problémů s drogami doposud nezbavil. Jeho kolegové mají krom Lunetic celkem úspěšné kariéry. Vašek Jelínek si postavil vlastní studio, kde produkuje, Aleše Lehkého je možné vídat jako moderátora ve Snídani s Novou a Davidovi Škachovi jde od ruky truhlařina.

Pokud si chcete zavzpomínat na devadesátá léta a hity kluků z Lunetic, zajděte si na divadelní představení Legend of Lunetic do pražského divadla NOD. Parta čtyř kluků pod režijním vedením Janka Lesáka nejen, že Lunetic skvěle paroduje, ale navíc vám dopřeje poctivých devadesát minut smíchu.