Imitátor strýček Jedlička: Zvládal 7 besídek za den, na děti byl vulgární a neměl je rád. Při tenisu na kurtu zakokrhal a zemřel

Narodil se do rodiny kloboučníka v Příbrami jako nejmladší ze šesti dětí a hraní se po boku svého bratra věnoval už od dětství. Dokonce se v pouhých šesti letech objevil na prknech Národního divadla v představení Liška Bystrouška. Jako zpěvák prošel Kühnovým dětským rozhlasovým sborem a Dismanovým souborem, působil v Československém rozhlase, v Divadle Na Vinohradech i ve zmíněném Národním.

Masožravka Adéla i retardovaný ženich

Jako herec se krom pár menších rolí Antonín Jedlička příliš neuplatnil, v dabingu byl ale nenahraditelný, a to i v českém. Měl na svědomí nejen většinu zvuků v komediích Limonádový Joe aneb Koňská opera nebo Čtyři vraždy stačí, drahoušku, ale „namluvil“ dokonce i masožravou květinu ve filmu Adéla ještě nevečeřela, a propůjčil jí všechny ty mlaskavé zvuky, které vydávala, když jedla. A co víc, byl to právě Strýček Jedlička, kdo nadaboval všechna zvířata v legendární ruské pohádce Mrazík, a jako nálož si střihnul nadabování Marfušina budoucího ženicha.

Zvládal 7 besídek za den, ale na děti uměl být i vulgární a neměl je rád

Hlavní obecenstvo ale našel mezi dětmi, a to i přesto, že je vlastně neměl rád. Jeho předností byly jeho hlasivky, s nimiž dokázal zázraky, a navíc ho nikdy nezklamaly. Dokonce ani tehdy, kdy jim dával opravdu zabrat: byly časy, kdy dokázal se svým představením objet i sedm dětských besídek denně. Ve svých pětadvaceti letech dokonce založil Divadélko Strýčka Jedličky pro děti a tím si předurčil svoji budoucnost.

Idol nebo postrach?

Práce s dětmi mu slušně vynášela a on si mohl dovolit život v celkem slušném luxusu, alespoň jak mu totalitní doba dovolila. Byl dokonce prvním člověkem v Praze, kdo si mohl dovolit pořídit si Mercedes 300 D. To mu samozřejmě přidalo na šarmu, a tak i když nebyl žádný krasavec, o zájem dam neměl nikdy nouzi. Jeho nejvěrnějšími fanynkami byly překvapivě učitelky. Jedna z nich ho dokonce obdivovala natolik, že mu pletla vesty s motivem jedle, které Strýček rád oblékal na svá představení.

Do těch často zahrnoval právě děti, které se ho ale spíš bály. „Vyžadoval od nich bezpodmínečnou kázeň. Někdy je třeba i štípl nebo postrčil, aby něco předvedly. Děti se ho bály, ale zároveň ho milovaly,“ prozradila deníku Aha Jedličkova kolegyně z divadla Jiřina Kottová. O tom, že se děti bály, mluvila i jeho manželka, baletka Miloslava Jedličková, a o jeho nevhodném chování k mládeži věděli také jeho kolegové. „Když jsem s ním hrával tenis, překvapovalo mě, jak mu děti při našem utkání vadily. Znervózňovaly ho. Nadával jim, posílal je kamsi, byl na ně až sprostý, což mě dost udivovalo, když pro ně celý život hrál,“ řekl pro CNN Prima News herec Luděk Sobota.

Zakokrhal a padl k zemi

Svých hlasových projevů a nejrůznějších zvuků se Strýček Jedlička nedokázal vzdát ani mimo jeviště. Pravdou je, že většinu kolegů tím dost iritoval a neradi s ním trávili svůj čas, což bylo ale i proto, že je znechucovaly imitátorovy slizké historky. Výjimkou ještě tak byl tenis, který hrál Jedlička vášnivě rád, a často i s hereckými parťáky, jako byl třeba Luděk Svoboda nebo Karel Štědrý. Právě druhý jmenovaný měl tu smůlu, že byl u toho, když na svoje srandičky Strýček Jedlička doplatil jednou provždy. Stalo se tak na tenisovém kurtu ve Staré Boleslavi.

„Strýček přišel ten den celý rozveselený, pořád na mě štěkal a frkal, měl skvělou náladu. Ve druhé hře najednou zakokrhal a padl na zem. Moje žena Eva ještě řekla, že už to fakt přehání. Když jsem ale šel k němu blíž, viděl jsem, jak mu po spánku teče pramínek krve,“ zavzpomínal pro Aha.cz na tragickou událost Karel Štědrý. Nešlo bohužel o recesi, slavný imitátor svůj kolaps nehrál. Antonín Jedlička zemřel 28. srpna 1993 ve věku sedmdesáti let.

Zajímají vás prvorepublikové hvězdy? Přečtěte si, který herec kolaboroval s nacisty.