Slovní spojení švihák lázeňský by se dalo interpretovat jako synonymum jména Juraj Kukura. Slovenský herec byl okouzlujícím fešákem už zamlada a neodolatelným charismatem disponuje i ve zralém věku. Ne vždy mu ale bylo do smíchu a před lety dokonce přišel o střechu nad hlavou. Jak se mu daří a jak dnes vypadá?
Juraj Kukura se narodil 15. března 1947 v Prešově na Slovensku. Po základní škole se sice vydal studovat střední průmyslovou školu, v té době už se ale projevoval jeho herecký talent a ještě během studií získal roli Tři kaštanoví koně. A bylo rozhodnuto, kariéra herce zvítězila. Juraj nastoupil Vysokou školu múzických umění v Bratislavě a už tři roky po jejím úspěšném absolvování stál na prknech Slovenského národního divadla a účinkoval v v Králi Learovi, Othelovi i Revizorovi.
Svým přirozeným šarmem si okamžitě získával publikum, a tak se role jen hrnuly. Z divadelní scény zamířil přímo před kamery, které si ho zamilovaly také. Zpočátku účinkoval především v televizních filmech, jež mu přinesly velkou slávu, jelikož tak byl na dosah milionům televizních diváků. A Juraj se činil, ročně se objevoval ve více než deseti snímcích.
Velký zvrat přišel v osmdesátých letech, kdy jeho jedinečný talent objevila německá produkce. Kukurovi se najednou otevřely brány do zahraničí a herec se v Německu opravdu činil. I když v té době vládl v bývalém Československu přísný komunistický režim, byla jeho herecká kariéra v Německu nejprve komunisty tolerována, to ale nemělo dlouhého trvání.
„Točil jsem v Německu seriál Via Mala. Natáčení se protáhlo a já neměl na tak dlouho povolení k pobytu. Německý producent i já jsme to brali tak, že mi československé úřady pobyt prodlouží, jak mi bylo osobně tlumočeno a slíbeno ředitelem Slovenského filmu, který za mnou vycestoval do Mnichova. Takže jsem byl spokojený a natáčel dál,“ svěřil se Kukura pro Magazín Dnes.
Jenže realita byla o dost drsnější. Kukurovi brzy přišel dopis, o kterém se domníval, že se jedná o zmíněné povolení. Bohužel se ale mýlil a přišel tvrdý šok. „Bydlel jsem v hotelu, který mi platila produkce. Jednoduše řečeno, byli jsme na ulici s papírem, že jsem byl doma odsouzen a že mi byl zabaven majetek. Tedy byt, chata, fotografie, dopisy, všechno,“ vzpomínal Kukura, který zůstal v Německu s rodinou v podstatě na ulici.
Nezbylo jim nic jiného, než přespávat po známých, jak jen to šlo. Rodinu to ale jen utužilo a Kukura si dodnes stojí za svým rčením: "Vždycky říkám, a pořád to platí, že můj domov je tam, kde je moje manželka.“ S Taťánou Longauerovou toho spolu ustáli hodně a vztah jim dodnes funguje. Je to víc jak čtyřicet let a pár si stále vyká. Mají spolu syna Philippa, který se uchytil ve vědě, pracuje na Univerzitě v Oxfordu a je laureátem Nobelovy ceny.
Až do revoluce v roce 1989 se nicméně Kukura do země nevrátil, jelikož mu hrozily tři roky vězení. Neměl ani dovoleno přijet na pohřeb své matky Heleny, čehož dodnes lituje. „Mrzí mě, že jsem nebyl s ní, když umírala. Stále na to myslím a neumím se přes to dostat. Velmi mě to mrzí. Štve mě, že jsem nenasedl do vlaku a neodjel za ní,“ uvedl v pořadu 13. komnata.
Všechno zlé je ale k něčemu dobré a díky hereckým zkušenostem získaným za hranicemi je Kukura v Německu dodnes vyhledávaným hercem, a krom toho má pracovní závazky u nás i na Slovensku. V Čechách si v minulosti zahrál v nedoceněném seriálu Dokonalý svět, kde exceloval v roli nerudného vydavatele a v současnosti je k vidění coby kriminalista v seriálu Inspektor Max.
www.csfd.cz, www.idnes.cz, www.ahaonline.cz
