Na Vánoce samozřejmě nesmí na českých obrazovkách chybět ani pohádka S čerty nejsou žerty. I když tato klasika slaví letos čtyřicet let od natočení, stále patří mezi ty nejoblíbenější pohádky, kterých se lidé dožadují zas a znova. Pamatujete si ještě dobrosrdečnou babičku mlynáře Máchala? Právě tu si zahrála herečka Jana Dítětová. Proč měla problém narazit v životě na pořádné role?
Herectví měla Jana Dítětová vepsáno v osudu. Svoji první roli totiž dostala úplnou náhodou, a to když si pošťák omylem spletl adresu a do schránky její rodiny vhodil psaní určené jiné rodině. Maminka Jany obálku otevřela a zjistila, že jde o pozvánku pro malou dívku na zkoušku do plzeňského divadla. Janina maminka byla podnikavá a rozhodla se využít příležitost. Janu odvedla na zkoušku a malá holčička roli skutečně získala.
Jana se narodila v Plzni 7. října 1926 a k herectví tíhla odjakživa. Její tatínek byl hospodský, který v sále své hospody pořádal divadelní představení, která malá Jana ráda se zatajeným dechem pozorovala. Navíc se aktivně věnovala baletu a díky snaze své maminky vystupovala v řadě divadelních představení a byla ve své době nejmladší herečkou široko daleko.
Když bylo Janě deset let, přestěhovala se rodina do Prahy. V hlavním městě se jí samozřejmě naskýtalo daleko víc možností, a tak si Jana i nadále šla za svým hereckým snem a ve třinácti letech nastoupila do herecké školy E. F. Buriana. Brzy získávala zajímavé a rozmanité role. Ještě během války zazářila ve snímcích Karel a já nebo Prstýnek, později se jí naskytla příležitost zahrát si například ve filmech Dovolená s Andělem, Psohlavci nebo Hra o život. Poslední výrazná filmová role pro ni byla ve snímku Žert. Ten byl ale vzhledem k tomu, že se trefuje do komunismu, po roce 1968 zakázán a Jana poté o žádnou větší roli nezavadila.
Přesto si ji můžeme pamatovat v řadě vedlejších rolí, jako například v rodinných snímcích Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny. Zahrála si také třeba ve filmu Dým bramborové natě nebo Operace mé dcery, později ale už dostávala spíše role v televizních pohádkách, jako je S čerty nejsou žerty, na stříbrné plátno už to zpátky nedotáhla. Herečka byla z vývoje její kariéry často nešťastná a údajně se čas od času uchylovala k alkoholu, aby zabránila černým myšlenkám. A přitom byla velmi krásná, což se samozřejmě odrazilo i v jejím životě.
Díky své něžné kráse byla Jana Dítětová objektem touhy mnoha mužů, na pravou lásku ale příliš štěstí neměla. Její první manželství trvalo jen krátce, vztah se zarytým komunistou a režisérem Vladimírem Vorlíčkem brzy dospěl ke konci. I v dalším svazku zůstala Jana věrná showbyznysu, za druhého manžela pojala herce Josefa Vinkláře. Ani toto manželství, ačkoliv dvakrát uzavřené, ale nevydrželo, vzešel z něj však syn Jakub.
O další vztahy však půvabná herečka neměla nouzi. Prošla vztahem s houslovým virtuosem, Davidem Oistrachem, jejím přítelem byl také psychiatr Stanislav Grof nebo holandský historik Hans Roty. Za tím se Jana chtěla stěhovat do Nizozemí a kdo ví, jestli by zní nakonec nebyla mezinárodní hvězda? To se bohužel již nikdy nedozvíme. Herečky plány na stěhování totiž překazila okupace Československa v roce 1968 a vzhledem k nemožnosti vycestovat do zahraničí musela Jana svůj vztah ukončit.
Ke konci života sice herečka stále zůstávala věrná své profesi i bez velkých rolí, stále častěji ale trávila čas spíš v klidu na chalupě, kde také nakonec žila. Tehdy se spekulovalo i o jejích problémech s alkoholem. V té době už ji trápily záhadné zdravotní problémy, když ale šla konečně k doktorovi, bylo už pozdě a nádor v ústech se nedal operovat. Jana Dítěová zemřela na následky choroby 9. listopadu 1991 v pouhých pětašedesáti letech.
www.csfd.cz, www.idnes.cz, www.blesk.cz
