Waldemar Matuška právem patří mezi naše nejpopulárnější zpěváky. Svým nezapomenutelným hlasem provázel několik generací posluchačů. Jeho písně mají poetiku i říz a dodnes patří do zlatého hudebního fondu. Kromě hudebního talentu měl i herecké nadání. Byl to multižánrový umělec, který po sobě zanechal nesmazatelnou kulturní stopu nejen v Česku a na Slovensku, ale i v USA.
Waldemar Matuška se narodil 3. července 1932 v Košicích (vlastním jménem Vladislav), kde jeho matka Mia (Marie) Malinová, operetní zpěvačka, právě vystupovala. Většinu svého života však žil v Praze. Od mládí projevoval svůj talent v Husově sboru a Československém souboru písní a tanců. Vyučil se sklářem v Poděbradech. Pro plicní nedostatečnost toto řemeslo dlouho neprovozoval. Ale plíce měl dost silné na to, aby se stal nezapomenutelným zpěvákem.
Začal vystupovat v pražské kavárně Vltava se svojí skupinou Mambo Kvintet. Jeho první krátké angažmá bylo v divadélku Reduta na konci padesátých let. První nahrávkou se stal song Suvenýr v roce 1960. Téhož roku J. Suchý s J. Šlitrem Matuškovi nabídli angažmá v Semaforu. Tam vydržel pouze rok, než odešel do Rokoka. Stal se velmi oblíbeným zpěvákem. V roce 1962 vyhrál prvního Zlatého slavíka a anketu Píseň roku s duetem Ach, ta láska nebeská, který nazpíval s Evou Pilarovou. V roce 1967 se opět stal Zlatým slavíkem.
Waldemar Matuška hrál také v několika filmech. Nezapomenutelnou rolí je Ciperský král Petr v Noci na Karlštejně. Úspěšně si zahrál v zakázaném a později znovu objeveném filmu Všichni dobří rodáci, ve filmech Kam slunce nechodí, Fantom Morissvillu, Zuzana je zase sama doma, Kdyby tisíc klarinetů, z pozdějších např. v Trháku a mnoha dalších. Jeho úvodní písně zazněly v několika filmech a seriálech, např. Chalupáři. Na hudební scéně vystupoval se skupinou K.T.O. a manželkou Olgou Blechovou nejen u nás, ale i v USA.
Roku 1986 se svojí rodinou emigroval do USA, kde se usídlil na Floridě. V USA úspěšně rozjeli turné se svojí manželkou a zpěvačkou Olgou, která se stala také manažerkou a zvukařkou. Po odchodu z Československa byly jeho písně komunistickou vládou zakázány, ale lidé Waldemara Matušku poslouchali dál.
Po roce 1989 se Matuškovi pravidelně vraceli, aby v Čechách a na Slovensku odehráli mnoho koncertů. Waldemar Matuška s rodinou dál zůstávali na Floridě, kde před patnácti lety 30. května 2009 zemřel. Jeho urnu však manželka Olga uložila do hrobu na pražském Vyšehradě. Tak se Waldemar Matuška vrátil domů, kde má mnoho fanoušků, kteří si jeho písničky dodnes pouští, stejně jako mají rádi filmy, ve kterých hrál.
Dlouhodobé přátelství známého zpěváka Waldemara Matušky s karikaturistou a sběratelem Miroslavem Frostem se završilo vznikem jedinečného muzea. Na zámku v obci Police u Jemnice na Třebíčsku můžete navštívit Muzeum Waldemara Matušky, ve kterém je umístěna sbírka předmětů, které se pojí se životem a kariérou tohoto skvělého zpěváka. V Muzeu Waldemara Matušky si můžete přečíst i děkovný dopis, který mu napsal americký prezident Ronald Reagan. Koncem května uplyne patnáct let od úmrtí fenomenálního zpěváka Waldemara Matušky. Příběh, jak se Miroslav Frost stal sběratelem artefaktů, které mapují život Waldemara Matušky, a jak ho napadlo založit muzeum Waldemara Matušky, prozradil v následujícím rozhovoru.
"V roce 1960, to mi bylo šestnáct let, jsem viděl hru Člověk z půdy v divadle Semafor. Protože jsem od mládí maloval a kreslil, vytvořil jsem několik karikatur z tohoto přestavení a na konci jsem je daroval hercům včetně Waldemara Matušky. To bylo poprvé, kdy jsme se s Waldemarem setkali. Stal jsem se jeho velkým fanouškem, jezdil jsem na všechny koncerty, vyměnili jsme si několik dopisů. Dokonce jsem byl několikrát u něj doma na návštěvě. Tak vzniklo naše přátelství. Sbíral jsem vše, co se s Waldemarem pojilo, nahrávky, desky, fotografie, plakáty, výstřižky z novin a podobně."
"Když roku 1986 Waldemar Matuška se svou rodinou emigroval do USA, založil jsem Nezávislé sdružení Waldemara Matušky a začal jsem vydávat časopis Co neodnesl čas. Titulní stranu prvního vydání dokonce namaloval Kája Saudek. Pochopitelně mám v archívu všechna vydání. V období, kdy se jeho písničky nesměly nikde hrát, jsem se snažil udržovat jeho „odkaz“ živý. Rád vzpomínám na návrat Waldemara Matušky a jeho rodiny do vlasti v roce 1990. Naše sdružení mu připravilo velkolepé přivítání na Ruzyňském letišti. Tehdy s ním přiletěl i pan Černý, který si časopis postupně převzal a začal vydávat na profesionálnější úrovni, nicméně já jsem zůstal dál v redakční radě. Pochopitelně jsem po revoluci na všech koncertech Waldemara Matušky, jeho ženy Olinky a skupiny KTO nesměl chybět. Byla to úžasná doba a atmosféra! Bylo vidět a cítit, jak lidé Waldemara milovali."
"Waldemar Matuška zemřel 30. května 2009. Poslední rozloučení se konalo na Žofíně v červnu 2009 a tam jsem paní Olince řekl o úmyslu založit muzeum. Potěšilo ji to, ale moc tomu nevěřila.
Začal jsem intenzivně připravovat archiválie, které jsem k Waldemarovi za dlouhá léta nasbíral, sbírku nám pomohla rozšířit také paní Olinka. Roku 2012 jsme v Josefově (na Pardubicku) Muzeum Waldemara Matušky slavnostně otevřeli. Pozvání na zahájení přijala paní Olinka se synem Waldíkem a s vedoucím hudební skupiny KTO Františkem Hackerem. Muzeum se postupně rozšiřovalo až na devět místností.
Bohužel se v Josefově časem změnily majetkové poměry a muzeum dostalo výpověď. Začali jsme intenzivně hledat místo, kam bychom se s exponáty přestěhovali. Dostali jsme nabídku od obce Police u Jemnice na Třebíčsku, za kterou jsme vděčni. Z devíti místností jsme se nastěhovali do jedné velké. Některé exponáty se nám tam bohužel nevešly, ale nyní pracujeme na rozšíření. Velké poděkování patří mé partnerce Jiřině, která mi se sbírkou velice pomáhá. Bez její pomoci by muzeum stěží vzniklo."
"Cením si každé věci, kterou ve své sbírce mám, protože jsem měl Waldemara Matušku velice rád. Mojí srdeční záležitostí jsou plakáty z Rokoka, zajímavostí je například nejmenší gramodeska, která má velikost pouze pět centimetrů. Byla vyrobena do přehrávače auta, ale tento systém se nakonec neosvědčil. Nicméně desku s písní Waldemara Matušky na jedné straně a Helenkou Vondráčkovou na straně druhé ve své sbírce mám."
"Tak například šelakovou desku s první Waldemarovou nahrávkou, která vyšla roku 1961 pod názvem Suvenýr. Byla ještě vyrobena z materiálu, který - pokud upadne a rozbije se – roztříští se na mnoho kousků. Za pozornost stojí klavír, na kterém Waldemar hrával, koncertní kostýmy, křeslo, ve kterém sedával, pohovka, na které odpočíval, rádio, gramofony z jeho bytu, sekretář se svatebním sklem… Ve vitríně najdete originální samopal z filmu Kdyby tisíc klarinetů, který se změnil ve filmovém příběhu v klarinet. Ať si prohlédnete fotografie, nábytek, plakáty, desky, nahrávky – to vše připomíná, jak velkou osobností Waldemar Matuška byl, jak dokázal rozdávat radost, měl skvělou hudební kariéru, přitom byl skromným a férovým člověkem. Velice si vážím našeho přátelství.
Pro mnohé to jistě bude vzpomínka na dobu, kdy z rádia byly slyšet hity Jó, třešně zrály, Už koníček pádí, Sbohem lásko, Slavíci z Madridu a stovky dalších písní.
Nebudu víc prozrazovat. Jeďte se podívat a objevte zajímavosti o životě Waldemara Matušky, které jsou známé i méně známé. Založením muzea jsem chtěl vzdát hold úžasnému umělci a člověku, na kterého může být právem hrdi."
"Naše obec sousedí s turisticky vyhledávanou oblastí Podyjí. Přehrada Vranov nad Dyjí s malebným zámkem, hrad Bítov, zřícenina Cornštejn, ale i nedaleké Slavonice, Dačice, Telč jsou turistické trasy, do kterých určitě naše obec právem patří. Na zámku, ve kterém jsou Muzeum RAF, Muzeum Waldemara Matušky a Muzeum historických motocyklů JAWA se nachází také vyhlídková věž, ze které jsou při dobrém počasí vidět rakouské Alpy. Za pozornost stojí židovská synagoga nebo barokní kostel sv. Linharta. Určitě máme co návštěvníkům nabídnout. Mít na zámku Muzeum Waldemara Matušky je pro naši malou obec přínosem. Navštěvuje nás stále více turistů. Zámeckou sezonu budeme letos otevírat 1. června s bohatým doprovodným programem," uvedl starosta obce Karel Vondráček.
Muzeum Waldemara Matušky se nachází v jedné velké zámecké místnosti, která je napěchovaná sběratelskými kousky připomínající zpěvákův život a kariéru. Pozorně jsme prohlíželi plakáty, fotografie, vitríny s různými nahrávkami a předměty, nábytek, hudební nástroje…. Jednou ze zajímavostí je listina udělující titul Zasloužilého umělce Waldemaru Matuškovi z roku 1980, kterou sběratel Miroslav Frost vtipně doplnil novinovými výstřižky, z doby, kdy mu byl tento titul komunistickou vládou odebrán. Další vzácnou perličku jsme našli v jedné z vedlejších vitrín. Jedná se o osobní dopis prezidenta USA Ronalda Reagana z ledna roku 1991, ve kterém děkuje manželům Matuškovým za koncertní nahrávku a přeje jim se svojí manželkou Nancy krásný nový rok. Až navštívíte Muzeum Waldemara Matušky na zámku Police, jistě objevíte další zajímavosti. Sběratel a nadšenec Miroslav Frost nám svojí sbírkou zachoval nádhernou vzpomínku na jedinečného zpěváka, hudebníka a herce, s jehož písněmi a šarmem vyrůstala nejedna generace.
Text: Mirka Strejčková
Autorský text
