Výběru dětských hraček mnohdy rodiče nevěnují takovou pozornost a často koupí, co uznají za vhodné, nebo o co je dítě prosí. Obvykle sklouzávají k genderovým stereotypům a netuší, že dle některých odborníků tím nevědomky mohou ovlivnit budoucí kariéru svých dětí. A pozor i na nevinně vypadající panenky, zjistěte čím mohou dětem uškodit.
„Růžné typy hraček vysílají různá sdělení o tom, co je pro chlapce a dívky vhodné a mají odlišný vzdělávací obsah – oba prvky jsou důležité a mohou později ovlivnit studium ve škole i volbu povolání,“ říká pro BBC profesorka Becky Francis. Naráží hlavně na to, že existují značné stereotypy ve výběru hraček pro chlapce a dívky. Chlapcům rodiče kupují autíčka, neškodné repliky zbraní, stavebnice a traktory. Holčičkám pak automaticky dávají načančané panenky, plastový čajový set a plyšáky. Také řada hračkářství má své sekce rozdělené na „pro kluky“ a „pro holky“. Podle odborníků je to ale špatně a neměli byste se při výběru hraček držet genderových stereotypů.
Své poznatky profesorka Becky Francis sepsala ve studii, kterou v roce 2010 publikovala. Tvrdí, že toto genderové dělení hraček na „klučičí“ a „holčičí“ vede k tomu, že chlapcům je vysíláno sdělení, že mají stavět, budouvat a řešit problémy, zatímco dívky jsou tu od toho, aby opečovávaly a staraly se. Také tvrdí, že obecně bývají klučíčí hračky poučnější, často mají vzdělávací charakter. Kdežto holčičí hračky jsou zaměřené spíše na kreativitu a nápadivost. Pokud byste nevěřili hypotéze profesorky Becky Francis, podívejte se na data. Výzkum maloobchodní skupiny Argos došel k závěru, že více než 60 % lidí, kteří pracují jako architekti a designéři, si jako malé děti velmi rády hrály se stavebnicemi. A 66 % lidí, kteří v práci používá matematiku (např. bankéři, účetní, technici) v dětství upřednostňovalo řešení hádanek a skládaček.
Jiný názor na to má psycholožka Margaret McAllisterová, ta tvrdí, že studie je příliš malá na to, aby prokázala, že by hračky měly až takový vliv na výběr kariéry. Avšak souhlasí s profesorkou Becky Francis ohledně toho, že je potřeba rozbít stigma u výběru hraček. Setkává se například s tím, že rodiče chlapci nedovolí mít panenku. To je podle ní špatně, měli byste dítě nechat si vybrat s čím si bude hrát, až čas ukáže, zda půjde i podobným kariérním směrem.
Mnoho holčiček si touží hrát s panenkami, ale dle odborníků byste si měli dávat pozor na to, jakou panenku vyberete. Studie totiž prokázaly, že samotné hraní si s panenkou ovlivňuje dětské představy o správné postavě. A ty panenka mnohdy mívá naprosto nereálné, výrobci jim často přehnaně zužují pas i boky, nebo jim neúměrně prodlužují nohy vůči tělu. Není se pak čemu divit, že průzkumy ukazují, že 42 % dívek, které chodí do 3. třídy, si přeje být štíhlejší. V tom nejhorším případě to může dojít až tak daleko, že se v pubertě u dívek rozvine PPP (porucha příjmu potravy). Ta je v současné době na vzestupu. V USA údajně každý desátý student střední školy trpí PPP.
Panenka také dětem celkově ničí sebevědomí. Hraní si s ní může vést k pocitům méněcennosti a nedostatečnosti. Protože je dokonalá, má perfektní obličej, vlasy, postavu, pohledného manžela, velký dům, atd. To v dětech může zakořenit pocit, že i oni v budoucnosti by měly žít takový život. Naštěstí už existují i alternativy, které nejsou tak škodlivé. Výrobci po vlně kritiky upravují vzhled panenek, dnes už seženete panenky různé barvy pleti a plných křivek. Také už se k panenkám prodává různé nestereotypní příslušenství, dnes vaše panenka může být vědkyní, lékařkou, stavitelkou, hasičkou, policistkou i pilotkou.
