Jak udělat české školy bezpečnější? Předcházet se musí násilí, šikaně i krádežím
Školy jsou veřejné budovy, kterými každý den projde hodně lidí a kontrola toho, že se zde pohybuje někdo neoprávněný, se dlouhá desetiletí řešila neustálým zamykáním a odemykáním různých dveří, hlavně když má instituce více pavilonů. Vzpomínáte si na oblíbený dětský film Bota jménem Melichar a paní, vykrádající dětské šatny? K tomu navíc loňská tragická událost na pražské Filosofické fakultě do velké míry změnila pohled na bezpečnost v českých školách. Základní, střední i vysoké školy řeší, jak nejlépe své žáky a studenty ochránit nejen před násilnými incidenty, ale i před krádežemi a šikanou. Zatímco některé mají moderní sofistikované bezpečnostní systémy, jiné spoléhají na obyčejný zámek na dveřích a jejich učitelský sbor sebou nosí víc klíčů, než kde jaký kastelán Na výběr je přitom z řady moderních řešení, jako jsou například vstupní systémy s identifikátory v telefonech.
Představte si, že vaše dítě nebude ke vstupu do své školy potřebovat nic jiného než mobilní telefon, který má stále po ruce, a díky kterému se také rychle dozví, že se děje něco mimořádného: „V rámci přístupového systému mohou studenti mít identifikátor v telefonu. Aplikace jim díky tomu může zasílat oznámení, u kterých je větší pravděpodobnost, že si ho všimnou v řádu minut, než je tomu například u školního emailu,“ říká Jan Orlický, produktový manažer školních systémů z Institutu mikroelektronických aplikací (IMA). „Tento systém už funguje na více než stovce českých škol, v současnosti ho instalujeme pod názvem Vrátnícheck,“ doplňuje. „Rodiče na systému ocení i to, že jim můžeme zasílat notifikace o přítomnosti žáka ve škole,“ uzavírá Orlický.
Neoprávněným vstup zakázán!
Hlavní výhody podobných systémů jsou jasné – škola má přehled o tom, kdo se v budově nachází a brání vstupu cizím osobám. Přístupové systémy navíc lze napojit na další řešení, jako je Škola On-Line nebo Bakaláři. „Pro rodiče je příjemné mít školu do jisté míry digitalizovanou. O synových známkách vím snad ještě dříve než on sám. Jako dítě bych to asi tolik neocenil, ale teď jsem za to rád,“ směje se Martin Stanko, otec dvanáctiletého syna, který dochází na ZŠ na Praze 10. „Do jednotlivých pavilonů se děti dostanou díky čipovému přístupovému systému, takže jsem rád, že pro někoho cizího není tak jednoduché se do budovy dostat nebo že se při pozdním příchodu nemusí hledat školník nebo hospodářka školy,“ doplňuje otec malého šesťáka.
Přístupový systém dlouhodobě využívají i na ZŠ a SŠ Malostranská: „O novém přístupovém systému jsme začali uvažovat v roce 2023, naším záměrem je, aby se do prostor školy nedostal nikdo cizí, a žáci přitom měli do budovy co nejjednodušší přístup,“ uvádí Bc. Petra Zemanová ze sekretariátu Malostranské základní školy a gymnázia.
„Posvítit si“ je třeba i na drobnou kriminalitu a šikanu
Ve školách existují i jiná rizika než jen ojedinělé násilné incidenty, policisté řeší zejména krádeže mobilních telefonů, finanční hotovosti, nebo školních tašek. I v těchto případech mohou mimo kamerových systémů pomoci přístupové systémy, které personálů i policii poskytují přehled o tom, kdo v danou chvíli ve škole byl.
Velkým tématem posledních let je také kyberšikana. Mezinárodní studie ukazují, že během školní docházky šikanou jako takovou projde průměrně až třetina žáků, její kybernetické podoba přitom může mít ještě ničivější dopady. „Kyberšikana bývá propojena se šikanou na půdě školy a role obětí a agresorů se často přenášejí i do kyberprostoru. Nejčastěji se vyskytují počáteční stadia šikany. Hodně se v poslední době setkávám se vztahovou šikanou, která se děje vyčleňováním a může nabýt obludných rozměrů. A také s psychickou šikanou,“ říká Michal Kolář, přední český odborník na šikanu. Nejdůležitější je v tomto ohledu prevence, tedy aby školy problém systémově řešily a vzdělávaly své učitele v tom, jak se podobnými situacemi nakládat.
Sdílejte:
Vstup do diskuze:
