"Několikrát mě uhodil, přesto jsem měla strach ho opustit," svěřila se s dlouho skrývaným tajemstvím paní Jitka

Podobný příběh si prožila i naše čtenářka Jitka (42 let). Ta žila dlouhé roky s Filipem, mužem, který na první pohled vypadal úplně jinak, než jak se choval doma. Jitka tajně doufala, že to Filipovi dojde a své chování změní. Ale i když už si byla jistá tím, že žádná změna se konat nebude, byla uvězněná ve strachu, co všechno se může stát, když se rozhodne svého partnera opustit.

Za zavřenými dveřmi

S Filipem jsem žila poměrně dlouho. Bylo to pět let nekonečného trápení, o kterém kdybych vyprávěla někomu nezúčastněnému, asi by se mi vysmál do obličeje. Tady mohu říct jen to, že není všechno takové, jaké se na první pohled může zdát. Pokud někdo není svědkem chování vašeho partnera, tak ani neví, jak dlouho ve vás buduje potřebný strach, jen stěží dokáže danou situaci plně vyhodnotit. Já chápu týrané ženy, které zůstávají v toxických vztazích. Nedrží je tam láska nebo neskonalá vděčnost partnerovi za všechny jeho „facky“. Jediným důvodem, proč tyto ženy nejsou schopné svého partnera opustit, je strach. Obří a všeobjímající strach, co se stane a hlavně co bude, až to před ním vysloví a až se za jejich vztahem jednou provždy zabouchnou dveře.

Skvělý herec

Měla jsem to s Filipem stejně. Byl to dobrý herec. Venku vypadal a tvářil se v pohodě, doma to byl často bezcitný a krutý přítel. Když mi ze začátku vyprávěl, že některé ze svých přítelkyň zbil, vždy se u toho smál. Vím, že jsem to nechápala už tenkrát, nebyla jsem si jistá, zdali to myslí vážně nebo si jen dělá legraci. I když ani v tomto případě jsem se nesmála. Jak to je, jsem se mohla přesvědčit vlastně brzy po tom, co jsme se dali dohromady. Kdykoliv jsme se pošťuchovali, kdykoliv měl příležitost mě stisknout silněji, než by muž ženu měl, to udělal. Začalo to tedy pouhými modřinami na nohou, o kterých s úsměvem říkával, že si za ně mohu sama, nemám přece provokovat. Zanedlouho to však došlo do fáze naprostých záchvatů hněvu, křiku a facek, o kterých opět zopakoval, že kdybych se chovala normálně a nesmála se mu do „ksichtu“, nikdy by k nim nedošlo.

Konečně jsem se rozhodla

Problém a vlastně i paradox toho všeho byl ale v tom, že já se nesmála. Přestala jsem se smát úplně, protože jsem měla strach, co by to vyvolalo. Poslední rok a půl byl náš vztah setrvačník, ve kterém jsem čekala na příležitost, abych mohla odejít. Filipovy záchvaty vzteku často doprovázela i slova o tom, ať vypadnu z jeho bytu a už se nevracím. Když to přišlo naposled, namísto obvyklého mlčení mé tělo zareagovalo slovy: „Dobře, půjdu.“ Nic na to v ten večer neřekl, ale já si začala balit. Pamatuji si, jak mě jednou – k mému velkému překvapení – přišel přemlouvat, ať to nedělám. I přes obrovský strach, co bude, jsem si ale stála za svým rozhodnutím. Dnes lituji jen toho, že jsem zůstala tak zbytečně dlouho a způsobila sobě tolik trápení.

Názor odborníka, licencované psychoterapeutky, koučky a odbornice na stud, Dr. Zoe Shaw:

„Ženy s velkou mocí a zdravým sebevědomím se ocitají v podobných typech vztahů, ale často se to nedozvíte, protože vám to neřeknou ze strachu, že budou považovány za slabé. Mnoho lidí si myslí, že setrvávat ve špatném vztahu je známkou slabosti, zatímco ve skutečnosti je to opravdu špatné využití vaší neuvěřitelné síly. Výzkumy ukazují, že chytré a úspěšné ženy jsou častěji než jiné ženy ve vztazích s toxickými muži. Důvodů, proč takové ženy ze vztahu neodejdou, může být několik. Mohou mít strach nebo se snaží, stejně jako v jiných oblastech svého života, dát do vztahu maximum. Pak zůstávají a nechají si ubližovat.“

K podobnému kroku se již v manželství nakonec uchýlila i paní Zdena. Přečtěte si její dopis manželovi, který v ní zadupal její sebevědomí.