Kruté tresty v koncentračním táboře v Osvětimi: Na denním pořádku bylo bičování nebo klaustrofobická temná komora

Jeden z „nejmírnějších“ trestů v koncentračním táboře Osvětim spočíval v tělesném trestání před ostatními vězni, při kterém byl viník přinucen být nahý, aby se při bičování nebo ranách holí zachovalo oblečení. Vězni byli většinou trestáni pomocí těžkých holí, přičemž po několika úderech byly rány rozříznuty, což často vedlo k výraznému krvácení. Vězni často takové bití kvůli zesláblé kondici nepřežili. Někteří vězni dostali až sto ran, což mělo fatální následky, zejména pro lidi s tělesnými handicapem. Ti, kdo trest přežili, byli nuceni udělat několik dřepů k obnovení krevního oběhu a pak byli povinni svým mučitelům poděkovat.

5 dní v temné díře jako trest v Osvětimi

Dalším trestem bylo umístění do temné komory o rozměrech 80x80 cm a výšce dvou metrů, což byla noční můra pro klaustrofobiky. V ní mohli být až čtyři lidé najednou, kteří tam museli vydržet celou noc a byli propuštěni až ráno. Některé záznamy mluví až o osmi osobách, které ve stísněném prostoru musely vydržet pět a více nocí. Ti slabší umírali po několika nocích vyčerpáním. Ti, kteří měli štěstí, si mohli během dne odpočinout, což jim pomohlo přežít tuto hrůznou zkušenost. Jedním z nejhorších trestů bylo zavěšení za zápěstí, při kterém byli vězni nuceni pít vodu s octem, aby neztratili vědomí.

Toto týrání měli na svědomí většinou dozorci, kteří měli od svých nadřízených volnou ruku. „Součástí táborů byli takzvaní kápové, kteří tvořili vnitřní strukturu a samosprávu. Většinou to byli vězni a kriminálníci, kteří si zajišťovali ,pořádek‘ brutalitou, za kterou pak byli odměňováni. Mohlo jít o jejich vyšší postavení v hierarchii vězňů, lepší oblečení, strava, a dokonce i návštěvy vězeňského nevěstince. Především měli větší šance na přežití,“ popsal pro iRozhlas.cz historik Vojtěch Kyncl.

Největší zrůdy koncentračních táborů

Někteří dozorci a kápové vešli kvůli svému krutému zacházení s vězni koncentračního tábora do dějin. Velký počet z nich byl bohužel české národnosti. Mezi nimi by například Josef Nejezchleba, bývalý legionář a štábní kapitán. Ten vězně často bil a řadu z nich ušlapal nebo jinak utýral k smrti. Za své činy byl odsouzen k trestu smrti, ale po třech letech ve vězení byl v rámci amnestie propuštěn. Stejnému trestu se už nevyhnul Karel Kompert, jenž ho dostal za podávání smrtících injekcí v koncentračním táboře Ravensbrück. A patnáct let za mřížemi si odpykal František Procházka, který v roli dozorce v koncentračním táboře vězňům nadával a tloukl je.

Mezi nejvyhlášenější zrůdy osvětimského koncentračního tábora patřila určitě dozorkyně Irma Grese, jíž se mezi zajatci přezdívalo Blonďatá bestie nebo Hyena z Osvětimi. Krutá dozorkyně se vyžívala v týrání a údajně denně zabila až třicet lidí. Na své oběti poštvávala psy, některé vězeňkyně osobně ubila a ukopala k smrti. Zašla dokonce tak daleko, že si nechala zhotovit speciální bič, na jehož špičce byl zapletený drát, který při úderu trhal obětem kůži a způsoboval zanícené rány. Další její oblíbenou činností pak bylo svazování nohou právě rodících žen. Známý svou krutostí byl také kat Palitsch, který se vyžíval především v psychických trestech. Bití a fyzické týraní bylo pod jeho úroveň, rád ale nechával běhat nahé dívky po dvoře, procházel se mezi nimi a jednu po druhé střílel. Lidský život zkrátka neměl v koncentračních táborech žádnou hodnotu...