Zemřel Alois Švehlík: Elegán s nádherným hlasem se do Prahy nehrnul. Prodával zeleninu, pracoval jako řidič a proslul i bez popularity

Alois Švehlík byl rodákem z Pardubic, kde se roku 1939 narodil do obchodnické rodiny. Vyrůstal ve vesnici Pavlovice u Přerova. Ale vášeň pro obchod nesdílel, naopak ho to, stejně jako jeho bratra Jaroslava, táhlo ke kouzelnému divadlu. Brzy začal hrát u Salesiánů, ale vystudoval strojní průmyslovku a pracoval chvíli jako technický kreslič a nějaký čas dokonce jako řidič. Po vojně pak nastoupil do továrny, přestože se předtím pokoušel dostat na DAMU. Marně, a to zde později dokonce vyučoval! V továrně působil jen krátce, zato tam potkal svou budoucí ženu, o čtyři roky mladší ekonomku Florentinu. Vzali se v roce 1967.

Nenápadný začátek skončil v Národním divadle

Prošel divadly v Klatovech, poté ale pracoval i v Mostě, Olomouci a už coby otec dvou dětí v Liberci. Právě liberecké angažmá v Divadle F. X pro něj bylo významné. Měl to tam rád a přestože na prknech zde exceloval, nebyla to Praha a filmaři o něj i přes jeho obrovský talent nejevili zájem. A protože už byl otcem dvou dětí, musel si všemožně přivydělávat. Pracoval na stavbách, prodával sklo a porcelán ve stánku a s Jaroslav Drbohlavem, který byl nejen jeho kolegou, ale i kamarádem, prodávali na stánku zeleninu. Alois Švehlík se protloukal životem velmi statečně, ale i on nakonec přesídlil do Prahy. Tovární zázemí však nikdy nezapřel: ve své práci byl vždy precizní, trpělivý a nesnášel rozmazlenost. I později své obrovské herecké zkušenosti nijak neprodával a netoužil po úctě a obdivu. Na druhou stranu nedávno v jednom rozhovoru zmínil, že „(...) s pokorou se musí opatrně. Když u někoho, kdo si stoupne na jeviště, převáží, může se stát, že ze sebe samou pokorou nevypraví ani slovo.“

Do Prahy herec přešel až v roce 1974 a do roku 1988 působil v Městských divadlech pražských, kde si mimo jiné zahrál legendárního McMurphyho v adaptaci Přeletu nad kukaččím hnízdem, což byla role, která mu perfektně seděla – a nejen kvůli chraplavému hlasu. Do Národního divadla nastoupil v roce 1988, zůstal tam až do konce života a odehrál desítky významných rolí. Občas hostoval i na jiných scénách, mimo jiné v pražském Divadle Na zábradlí, kde za výkon v Jandlově hře Z cizoty získal v roce 2005 Cenu Divadelních novin, v Činoherním klubu, divadelním spolku JEDL, Divadle Viola, Divadle Na Jezerce i v Dejvickém divadle.

Praha nakonec herce uvítala s poctou, jakou si zasloužil. Ztvárnil role v představeních a filmech Dým bramborové natě, Mladý muž a bílá velryba, Smrt krásných srnců, jde si zahrál rozvědčíka. Ale nehrál jen klaďase. Neméně exceloval i v záporných rolích. Pamatovat si ho můžete jako agresivního manžela v televizním filmu Hadí tanec, dokonce jako důstojníka StB v inscenaci Swingtime. Česká televize natočila záznam některých her, kde diváci mohou obdivovat Švehlíkovo herecké mistrovství. K nejvýznamnějším rolím na prknech Národního divadla patří Jack v McPhersonově komedii Na cestě duchů, Willy Loman v Millerově Smrti obchodního cestujícího nebo John Gabriel Borkman v Ibsenově stejnojmenné hře. Na Letních shakespearovských slavnostech na Pražském hradě si zahrál Malvolia ve Večeru tříkrálovém. Za účinkování ve hře Z cizoty, kterou inscenovalo Divadlo Na zábradlí, získal Cenu Divadelních novin a byl nominován na Cenu Alfréda Radoka a na Cenu Thálie. Tu potom dostal v roce 2021 za celoživotní mistrovství v oboru činohra. V roce 2019 si zahrál hlavní roli profesora Rypara ve filmu Na střeše, který režíroval Jiří Mádl a byl za něj nominován na Českého lva za hlavní mužský herecký výkon. Původně měl tuto roli hrát Jan Tříska, ale po jeho tragické smrti, byl nahrazen právě Aloisem Švehlíkem.

"Švehlíkovu herectví byl blízký humor, který často vyhřezl i skrze subtilní mimiku, ale i nenápadné zironizování všeho, co chce být bráno smrtelně vážně, ale nezaslouží si to. Přesto mu nechyběla vnitřní naléhavost," napsalo na webu dnes Národní divadlo.

Nezapomenutelný dabér

Alois Švehlík se do paměti veřejnosti zapsal také díky své práci v dabingu, a to jak v rozhlase, tak v televizi. Jeho charakteristický chraplavý hlas se stal v Česku synonymem pro Jacka Nicholsona, kterého namluvil například ve filmu Lepší už to nebude. Za tento výkon získal v roce 1999 Cenu Františka Filipovského. V dabingu pokračoval až do pozdního věku – získal další ocenění za Anthonyho Quinna a v roce 2014 byl oceněn za celoživotní přínos. Jeho hlasem promlouval např. Götz George v seriálu Schimanski, Martin Shaw (Doyle) v seriálu Profesionálové, Jack Nicholson nejen ve zmíněném filmu, Burt Lancaster nebo Anthony Hopkins, Charles Bronson i Robert De Niro. Samá hvězdná jména.

Kvíz: Poznejte oscarové herce a herečky zamlada v jejich prvních rolích, úplně jednoduché to pro vás nebude

Na oslavu a popularitu si nepotrpěl

Ve filmu se Alois Švehlík objevoval spíš příležitostně, vzpomenout ale musíme Dým bramborové natě, Povídky malostranské, Smrt krásných srnců, oblíbenou Princeznu ze mlejna nebo Úsměvy smutných mužů. Nebyl to typ pro klasické hlavní role, ale skvěle fungoval jako postava v pozadí, která však táhne celé představení. Dalo by se říci, že herectví bylo pro Švehlíka nikoli snahou o zviditelnění, ale skutečným řemeslem. Právě tím si získal respekt kolegů i diváků. Byl typem herce, u něhož stačilo, že se na jevišti nebo v televizi objevil. Jeho herecký styl neměl ohromit, ale přesto to vždy udělal, přitom působil důvěryhodně a přirozeně. O tom, že byl výborný herec, ale rozhodně ne "celebrita" v uvozovkách, svědčí i jeho přístup k práci. Neúčastnil se večírků, neřešil image, a nikdy se netajil tím, že ho popularita příliš nezajímá. Do médií mluvil málo. Ostatně popularita není klíčová ani pro jeho syna Davida Švehlíka, který šel v jeho stopách a stal se rovněž uznávaným hercem. Společně si zahráli v několika inscenacích, včetně adaptace Na větrné hůrce.

Dvakrát bojoval s rakovinou

Alois Švehlík dokonce dvakrát bojoval s rakovinou štítné žlázy, kde hrozilo dokonce i to, že přijde o svůj nezaměnitelný hlas. Poprvé se potýkal s nemocí už v roce 2006, kdy ho bolely mandle a začal se mu měnit hlas. Protože věděl, že jeho hlas je jeho silnou stránkou, ihned šel k lékaři, který na zadní části krku objevil melanom. Diagnóza byla neúprosná, o to více, že v rodině nebyla jediná. „Oznámili mi to celkem dost tvrdě. A já jsem hned věděl, o co jde. Je to zhoubný nádor, na který zemřel můj bratr ve třiačtyřiceti letech,“ svěřil se herec magazínu MF Dnes s obavami, zda bude moci vůbec dál pracovat. Nakonec se s nemocí statečně rval. Oznámil ji nejprve hereckým kolegům, až pak rodině a setkal se s obrovskou podporou. Dva roky chodil na ozařování, které nádor odstranilo a Alois Švehlík mohl pokračovat ve své milované práci. Přestal kouřit, pečoval o sebe a žil zdravě, ale nemoc se bohužel po sedmi letech vrátila.

„To mě ranilo. Říkali, že se to málokdy vrátí, ale vrátilo. Nebylo to lehké, ale nějak jsem to strávil. Na jeviště s tím nemůžete, ale nejhorší to bylo při komunikaci doma. Věřil jsem, že se s tím něco musí udělat,“ říkal herec, který skutečně téměř přišel o hlas. Byl ale velmi silný a vytrvalý a věřil, že vše dobře dopadne a skutečně se mu hlas díky jeho úsilí vrátil. A on se mohl vrátit k divadlu, které tolik miloval. Sice se už soustředil jen na role, kde nemusel hlas tolik namáhat, ale boj vyhrál. Objevil se pak v historickém dramatu Jako letní sníh, v roce 2022 v komedii Mimořádná událost a vloni si zahrál v historickém filmu Muž, který stál v cestě. Bohužel však to byla jeho role poslední. 

Alois Švehlík zemřel 2. dubna 2025 krátce po půlnoci v okruhu nejbližší rodiny ve věku 85 let. Zanechal po sobě tři děti - dvě dcery Terezu a Andreu a populárního oblíbeného herce Davida. Společně si oba zahráli ve snímcích Operace Silver A, I ve smrti sami nebo Alois Nebel. Odchod skvělého herce zasáhl nejen rodinu, ale i studenty. Alois Švehlík učil dlouhá léta herectví na DAMU, kam se zprvu nedostal, a mezi mladšími kolegy a kolegyněmi byl velmi oblíben.

"Přivřené oči a charakteristický hlas, který se skvěle hodí nejen k jeho divadelním a filmovým rolím, ale rovněž k postavám drsných mužů, jenž tak často dabuje. Přes pětatřicet let výraznou postavou hereckého souboru Činohry Národního divadla," napsalo na své stránky Národní divadlo. Vloni oslavil herec 30. července pětaosmdesátiny a generální ředitel divadla, které bylo jeho domovským, prof. Jan Burian ho poté uvedl do Síně slávy Národního divadla. "Zemřel oblíbený kamarád, herec s poctivou a velkou kariérou, představitel silných a mužných postav s citlivou a překvapivě proměnlivou duší, dlouholetý vynikající pedagog na DAMU."

Zavzpomínejte na český film trochu jinak. Dokážete poznat české herce a herečky v jejich prvních rolích anebo v mladých letech? Všechny se vám jistě rozeznat nepodaří