Touto dobou dozrávají mnohé druhy ovoce rychleji, než je stačíme sníst. Část jistě zamrazíme, ale pominout bychom neměli ani tradiční sušení. Je to metoda osvědčená a právem oceňovaná.
Sušením se ovoce velmi dobře konzervuje, a navíc ztrátou až 90 % vody získává výraznější chuť. Lze ho pak konzumovat jen tak nebo přidávat do moučníků, do omáček nebo třeba k obilninovým směsím připravovaným k snídani. Stejně jako ovoce čerstvé je i to sušené bohaté na vitaminy – provitamin A, komplex vitaminů B i minerály. Obvykle jde o vápník, železo, hořčík, fosfor, draslík, sodík, měď nebo mangan. Jediným nedostatkem je, že při sušení obvykle dochází k určité ztrátě vitaminu C. Ten si ale snadno nahradíme jiným způsobem.
V historii se k sušení používalo slunce, dnes přibyly moderní sušičky s proudícím vzduchem, které jsou zejména v našich končinách mnohem vhodnější. Proces sušení bez cirkulace vzduchu je totiž o hodně pomalejší, potraviny většinou jednou stranou leží na pevné podložce bez přístupu vzduchu, a může tak být náchylnější k napadení plísní. Sušené potraviny pak musíme více kontrolovat. Pokud si chceme na zimu usušit jenom pár jablíček, vystačíme si i s obyčejnou troubou.
Základní pravidla:
* K sušení používáme nepoškozené, zcela zralé, dokonce až přezrálé plody.
* Ovoce omyjeme a krájíme na tenké plátky nebo malé kostičky, aby se z nich co nejlépe a rychle odpařovala voda.
* Menší ovoce jako višně nebo švestky lze usušit v celku, předtím je ale vypeckujeme.
* Je-li plod správně usušený, poznáme tak, že ho pevně stlačíme v dlani – když z něj nevytéká šťáva, je hotovo. V opačném případě je třeba v sušení pokračovat.
* Sušené ovoce uchováváme ve sklenicích se vzduchotěsným uzávěrem nebo v látkových sáčcích. Pokud se bude u sušených plodů držet vlhkost, hrozí růst plísní.
* V našich podmínkách patří mezi oblíbené sušené ovoce zejména jablečné či hruškové křížaly, švestky nebo meruňky, sušit ale můžeme třeba i třešně, jahody, borůvky nebo brusinky.
Foto: Depositphotos (1)