V civilizovaných zemích se v současnosti konají svatby především z lásky a svatební obřady mohou mít mnoho podob, aby splnily představy novomanželů. Ne vždy tomu tak ale bývalo a ve středověku byli nevěsta a ženich pomalu ti poslední, kdo mohl do svatby mluvit. Jak to tehdy probíhalo?
Rozdíl oproti současnosti byl například v tom, že nevěsta stála po ženichově boku na pravé straně, ne na levé, jak je tomu dnes. Důvod byl ryze praktický, ženich musel mít možnost tasit meč pravou rukou, kdyby se někdo pokusil nevěstu unést, což bylo ve středověku celkem běžné, obzvlášť u svateb šlechty. Únosci pak požadovali za navrácení nedotčené nevěsty tučné výkupné.
Tato „tradice“ se v podstatě zachovala dodnes. Jedním z rituálů na současných svatbách je totiž právě únos nevěsty. Toho se většinou ujmou kamarádi ženicha a nevěstu unesou do blízkých hospod a barů, kde čekají, až ji její novomanžel osvobodí a zaplatí za všechny útratu.
Pokud se jednalo o svatbu bohaté šlechty či někoho z královské rodiny, byly přípravy nákladné a dlouhé. Taková svatba byla příležitostí k demonstraci bohatství a moci. Slavnosti mohly trvat několik dní a zahrnovaly hostiny, turnaje, hudbu a tanec. Nevěsta a ženich nosili drahé oblečení, nevěsta často hedvábné šaty zdobené zlatem, stříbrem nebo drahokamy, zatímco ženich měl propracovaný oděv s erbem své rodiny. Obřad vedený knězem se konal v honosných katedrálách. V době před bílými šaty, které se začaly nosit až v 19. století, byly oblíbené různé barvy. Červená symbolizovala štěstí, modrá čistotu a zelená plodnost.
U šlechty a královských rodin byla svatba příležitostí k demonstraci bohatství a moci. Nejednalo se ani tak o uzavření svazku dvou zamilovaných lidí, jako o obchod bohatých rodin. Svatby byly často domluvené už během dětství budoucích manželů a láska šla naprosto stranou. Novomanželé se museli se svým osudem smířit, a ačkoliv to často byli dva naprosto cizí lidé, nezbylo jim nic jiného, než se spolu naučit fungovat.
Také samotná svatební noc byla zážitkem, na který se pravděpodobně nezapomínalo. Bylo zvykem, že po bohaté hostině a oslavách doprovodili příbuzní a kněží novomanžele do jejich ložnic, kde sledovali jejich přípravy do manželského lože. Nevěsty byly zpravidla podrobovány kontrole, při které se zjistilo, zda jsou skutečně panny a vstupují do manželství neposkvrněné. Novomanželé byli nuceni hned první noc vykonat akt soulože bez ohledu na to, jak se zrovna cítili. Příbuzní mezitím v naprostém tichu poslouchali za dveřmi, jestli bylo manželství skutečně naplněno. O výsledku je často přišel informovat samotný ženich. Často byl svazek uznán až poté, co došlo k fyzickému spojení novomanželů.
Oproti tomu prostý lid měl náležitosti kolem svatby o dost snazší. Pro prosté lidi, jako byli rolníci nebo řemeslníci, byla svatba především praktickým svazkem. Nešlo o nákladnou oslavu, ale spíše o zajištění rodiny a přežití. Obřad probíhal často v místním kostele nebo dokonce na poli, kde nevěsta a ženich pracovali. Hlavní roli hrála místní komunita, svatební hosté byli sousedé a příbuzní, kteří často přinášeli dary v podobě jídla nebo drobných praktických věcí či finanční obnos. Nevěsty nosily to nejlepší, co vlastnily, většinou jednoduché šaty, které měly praktické využití i po svatbě. Barva oděvu nebyla tak důležitá, ale často šlo o přírodní tóny.
I když byla církevní svatba ideálem, ne vždy byla striktně dodržována. Zejména v odlehlých vesnicích se svatební obřady mohly odehrávat bez přímé účasti kněze, zvláště pokud byl kostel příliš daleko. Nevěsta a ženich si vyměnili sliby před svědky, což bylo vnímáno jako platné manželství. Když byl přítomen kněz, svatba se konala v místním kostele. Svatba prostého lidu byla událostí, která spojovala celou vesnici. Nešlo jen o novomanžele, ale o posílení vazeb v komunitě. Každý host přispěl nějakým způsobem, ať už pomocí při přípravách, přinesením jídla, nebo účastí na slavnosti, a na takovou veselku se pak dlouho s radostí vzpomínalo.
www.stoplusjednicka.cz, www.dotyk.cz, ww.epocha.cz
