Z bakalářské diplomové práce Michaely Grebeňové:
Smrt jednoho člověka znamená ztrátu pro člověka druhého. Právě ztráta je uváděna jako jedna z nejčastějších příčin krize. Můžeme ji definovat jako náročnou životní situaci, která je typická dlouhodobým odloučením od významného objektu nebo funkce. Přirozenou reakcí na ztrátu je smutek. Čím byla vazba ke ztracené věci či člověku silnější, tím intenzivněji zažívá jedinec pocity smutku. Smutek je emoce, kterou lze považovat za přirozenou reakci na fyzickou nebo psychickou bolest. Je považován za odlišný od klinicky diagnostikovaných poruch nálady, jako je například deprese. U lidí je smutek charakterizován specifickým chováním a jednáním (stažení ze sociálního okolí, menší vyhledávání odměn, zpomalená chůze, pláč, únikové reakce, poruchy spánku a změna stravovacích návyků), typickým výrazem obličeje (pokleslá víčka, sklopené oči, snížené koutky rtů skloněné vnitřní obočí, shrbený postoj), fyziologickými změnami (snížení srdeční frekvence a kožní vodivosti), projevy smutku na emocionální úrovni (úzkost a strach, šok, touha, žal, pocity viny a nenaděje), a konečně změnou kognitivních procesů (porucha vnímání, pozornosti, zmatek, nedůvěra a obsedantní zabývání se vzpomínkami na ztracený objekt).