Jsem dlouho vdaná a skutečně jsem si brala muže, který byl pro mě princem na bílém koni. Krásný, zaopatřený, plný charismatu. Pak se ale stalo něco, co jsem sama nepředpokládala. Zamilovala jsem se do ženy, svěřila se nám Klára (40 let) se svým příběhem.
S Monikou se vídáme už rovné dva roky a ačkoliv jsem několikrát přemýšlela, že to ukončím, nikdy jsem toho nebyla schopná. Důvod je prostý. S Monikou prožívám něco, co mi v manželství chybí a co od muže nikdy nedostanu.
Monika mi rozumí. Nemusím ji sáhodlouze vysvětlovat, co ten či onen pocit znamená nebo jak se v danou chvíli cítím. Ona to ví a plně to chápe. Jasně, že je to tím, že je také žena a všechny tyto pocity jsou jí více než vlastní.
Ačkoliv jsem dlouho říkala, že jsme se s Monikou potkaly náhodou, dnes vím, že žádné náhody nejsou. Všechno je v životě přesně tak, jak to být má, a vše se děje z nějakého důvodu. S Monikou jsem se seznámila na pracovním večírku. Tehdy to byla má nadřízená, kterou jsem znala jen z doslechu a dost mi imponovalo, jak moc schopná a úspěšná byla. Když jsme se pak setkaly osobně, věděla jsem, že jsem se ve svém úsudku nepletla.
Moje manželství bylo vždy skvělé. Manžel je laskavý a chápavý muž a společně jsme si vybudovali život plný zážitků a pohody. Přesto jsem si s příchodem Moniky uvědomila, že mi s Petrem mnohé schází. Muž nikdy neporozumí ženě natolik jako žena samotná.
Dnes vedu dvojí život, o kterém jsem na samém počátku myslela, že to nebude možné. Navíc by mě nikdy ani náznakem nenapadlo, že úlet s Monikou bude mít tak dlouhé pokračování. Jsem šťastná, ale emočně se cítím vyčerpaná. Vím, že Petra podvádím, a že to vůči němu není ani trochu fér. Přesto se Moniky nechci vzdát. Lžu jí, Petrovi a vlastně i sama sobě, protože nic neřeším, namísto toho naši budoucnost odkládám na zítra a další dny.
Svého manžela hluboce miluji a nesmírně si ho vážím, ale také vím, že mé štěstí nemůže být postaveno na tajemstvích. Mé dva vztahy představují různé části mě, a zatímco bych měla volit jen jednu cestu, po které se vydám, snažím se je zkombinovat obě. Vím ale, že jednou to praskne a pak z toho bude velký průšvih. Kdo ví, zdali to ustojí ti, na kterých mi nejvíce záleží.
„Málokterý problém v manželství způsobuje tolik bolesti a trápení jako nevěra. Pokud jsou však oba manželé odhodláni vztah uzdravit a zachránit, mnohá manželství přežijí. V některých případech se dokonce mohou stát silnějšími a dosáhnout hlubší úrovně intimity. Má to ale jeden háček. Ten, kdo podvádí, musí vyložit karty na stůj a být k druhému a především sám k sobě upřímný. Bez toho se nic nepohne a škoda, kterou páchá, se bude s každým dalším dnem jen násobit. Nevěra je volba, často vyvolaná nespokojeností v trvalém svazku. Není to tedy pouze chyba člověka, který podvádí. I podvedený na tom má jistý díl viny a to je nutné brát v potaz.“
