"Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem štěstím bez sebe. S Davidem jsem byla čtyři roky, a i když náš vztah nebyl dokonalý, věřila jsem, že spolu budujeme budoucnost," svěřila se Světu ženy Klára (40). Zpráva o našem dítěti mě překvapila, ale myslela jsem si, že to bude začátek nové kapitoly - kapitoly plné lásky, oddanosti a rodiny. Jak však měsíce ubíhaly, začala jsem na Davidovi pozorovat změnu. Začal být odtažitý, podrážděný a méně se v našem vztahu angažoval. Přikládala jsem to stresu a myslela jsem si, že jen potřebuje čas, aby si zvykl na myšlenku, že se stane otcem.
Příběh paní Kláry (41 let) jistě souzní s mnohými z vás. Její situace byla velmi složitá, ale zpětně na vše nahlíží jinak. Poslechněte si její příběh.
Když jsem byla v sedmém měsíci těhotenství, jeho odtažitost přerostla v něco mnohem temnějšího. Jednoho večera, po další napjaté a tiché večeři, si ke mně David přisedl a řekl mi, že už nemůže. Řekl, že není připraven být otcem, že se cítí v pasti a že musí odejít. Byla jsem ohromená, nedokázala jsem pochopit, co říká. Prosila jsem ho, aby zůstal, aby si to rozmyslel, aby myslel na dítě. Ale on už byl rozhodnutý. Ještě téže noci si sbalil kufry a odešel, zanechal mě samotnou a zničenou.
Několik týdnů jsem byla v šoku. Nemohla jsem uvěřit, že muž, kterého jsem milovala a s nímž jsem plánovala strávit život, mě opustil, když jsem ho nejvíc potřebovala. Každou noc jsem probrečela dojetím, naplněná strachem a smutkem. Jak mám sama vychovávat dítě? Jaký život mohu nabídnout svému dítěti bez partnera po svém boku? Budoucnost, kterou jsem si představovala, se zhroutila a já se musela sbírat po kouscích. S blížícím se termínem porodu se však něco změnilo.
Když jsem cítila, jak mé dítě kope a roste ve mně, uvědomila jsem si, že mám nový cíl. Musela jsem být silná nejen kvůli sobě, ale i kvůli tomu malému životu, který na mně závisel. Pomalu jsem začala znovu nacházet pevnou půdu pod nohama. Obklopila jsem se přáteli a rodinou a začala jsem se soustředit na pozitivní stránky svého života. Připravovala jsem dětský pokoj, navštěvovala předporodní kurzy a dělala vše pro to, aby se mé dítě narodilo do světa plného lásky a bezpečí.
Když se narodila moje dcera Emma, veškerá bolest a strach, které jsem prožívala, se rozplynuly v okamžiku, kdy jsem ji držela v náručí. Byla dokonalá a já jsem věděla, že bez ohledu na to, jaké problémy ji čekají, udělám všechno pro to, aby měla ten nejlepší život.
Jak měsíce plynuly, uvědomila jsem si něco důležitého - Davidův odchod nebyl takovou tragédií, jak jsem si kdysi myslela. Ve skutečnosti to bylo požehnání v přestrojení. Davidův odchod mi umožnil poznat vlastní sílu, uvědomit si, že ho nepotřebuji k tomu, abych byla dobrou matkou nebo abych vybudovala šťastný život pro sebe a svou dceru. Jeho odchod mě donutil postavit se na vlastní nohy a stát se nezávislou, houževnatou ženou, kterou jsem dnes. Už jsem se nemusela potýkat s jeho negací, nedostatkem podpory ani s jeho rozpolceností ohledně naší budoucnosti. Místo toho jsem si mohla vytvořit život, který byl skutečně můj vlastní, naplněný láskou, pozitivitou a nadějí.
Dnes se dívám na Emmu a cítím jen vděčnost. Vděčnost za lekce, které jsem se naučila, za sílu, kterou jsem v sobě objevila, a za radost z toho, že jsem její matkou. To, že mě David opustil, bylo to nejlepší, co pro mě mohl udělat, protože mi to umožnilo stát se osobou, kterou jsem vždycky měla být - silnou, schopnou a milující matkou, která nepotřebuje, aby ji někdo jiný doplňoval. Jsem hrdá na život, který jsem pro Emmu a pro sebe vybudovala, a vím, že je nám díky tomu lépe.
Názor odborníka, Dr. Gildy Carleové, odbornice na vztahy:
"V případě, že vás váš partner opustí během těhotenství, je důležité nepřestat žít. Okamžitě si najděte důvěryhodný podpůrný systém, v podobě rodiny a přátel, který vás podpoří. Musíte myslet nejen na sebe, ale také na své nenarozené dítě. Nečekejte, že se váš partner vrátí, namísto toho se naučte žít bez něj. Nemůžete nikoho přesvědčovat, aby vás miloval a byl vaší součástí, pokud to on sám cítí jinak. Přesto je důležité si uvědomit, že vše, co se nám v životě děje, má svůj důvod.“
