"Všechno bylo v pohodě, dokud mi matka nezačala mluvit do výchovy mé dcery," říká Klára. S maminkou proto nemluví

Jednoho dne, po rodinné večeři, napětí mezi oběma ženami dosáhlo vrcholu. Tereza, čerstvě osmnáctiletá dívka, se rozhodla začít pracovat na částečný úvazek, aby získala nezávislost. Klára ji podporovala, protože věřila, že odpovědnost, kterou práce přináší, je pro její dceru důležitá. Ale Marie, která věřila, že Tereza by měla dokončit školu bez rušivých elementů, měla jiný názor. „Tvým hlavním úkolem je studium,“ řekla Marie na jednom z rodinných setkání. „Práce tě jen rozptýlí od toho, co je důležité.“ Paní Marie byla ze staré školy. Ano, děti mají doma pomáhat, ale neměly by pracovat, když nemají dokončenou školu.  

Dvě ženy a dva názory

Klára se na svou matku viditelně zlobila. „Terezo, máš právo si najít práci a poznávat svět,“ trvala na svém, když mluvila k Terezce. „Nechci, abys byla závislá na nás nebo na jiných. Je důležité stát na vlastních nohou.“ Situace eskalovala, když Tereza, o jejíž život se jednalo, se slzami v očích, odešla do svého pokoje. Nechtěla být důvodem hádek mezi maminkou a babičkou. Marie, která si nebyla vědoma, jak moc její slova dceru zasáhla, se na Kláru obrátila s přísným pohledem. „Vychováváš ji, aby si myslela, že všechno v životě přijde lehce. Potřebuje strukturu a disciplínu.“ Podle Kláry si ale její maminka protiřečila. Jak, že nemá Tereza disciplínu, když musí skloubit školu s prací. Zvládá toho mnohem víc. Jak je vidět, mezi Marií a Klárou se otevřel klasický generační spor.

Do výchovy mi nemluv!

To, co následovalo, když Tereza odešla, byla bouřlivá hádka. Klára cítila, že její matka se snaží převzít kontrolu nad jejími rozhodnutími, což probudilo staré zranění. Ona už ale není malá holka! Má svou dceru a svou rodinu a nikoho nenechá, aby jí do výchovy kecal. Svou matku už vůbec ne! „Tohle jsi dělala i mně,“ vybuchla Klára. „Nikdy jsi nerespektovala, co chci já. Vždycky jsi měla pravdu, ale teď je na mně, abych rozhodovala o životě a výchově své dcery.“

Marie ztichla. Přes slzy se snažila najít správná slova. „Jen nechci, aby skončila s nevyužitým potenciálem. Chci pro ni to nejlepší.“ Ale Klára již ztratila trpělivost. „Ty nejsi jejím rodičem, mami. Jsem dospělá, a je to moje zodpovědnost.“

Následující týdny byly plné napětí. Klára se snažila balancovat mezi respektem k matce a obranou svého práva na vlastní rodičovství. Tereza se stáhla do sebe a snažila se na sebe neupozorňovat, aby nebyla dalším zdrojem hádek. Bylo pro ni těžké se orientovat v konfliktech mezi svou matkou a babičkou. Měla je ráda obě. A nevěděla, která má pravdu. Byla ale rozhodně ráda, že může ke studiu i pracovat a přivydělat si nějakou korunu.

Ani Tereza ani Klára, a vlastně ani paní Marie nevědí, jak situaci urovnat.

Rada odborníka, psycholožky Mary Lamia, jak zvládnout generační spory

Generační konflikty, jako ty v rodině paní Marie a Kláry, nejsou výjimečné. Když se střetnou různé názory na život a výchovu, napětí v rodině se může rychle zvýšit. Podle psychologů je důležité, aby si rodiny uvědomily, že každá generace má svou vlastní zkušenost, která utváří jejich pohled na svět.

Psycholožka Mary Lamia ve svém článku pro Psychology Today říká: „Konflikty mezi generacemi jsou nevyhnutelné, protože každá generace má odlišné sociální a kulturní vlivy. Důležité je naučit se naslouchat a respektovat rozdíly, aniž by se jedna strana cítila ohrožená nebo znevážená. Rodiny by měly společně, nebo jejich členové by měli společně, pracovat na zlepšení komunikace. Měli by otevřeně diskutovat nad tím, jak situaci vidí každý, ale i naslouchat názorům jiné generace. Poté by se měli pokusit dojít ke kompromisu. Produktivní diskuse o očekáváních a obavách, je mnohem důležitější, než otevírat staré a zapomenuté spory. To k ničemu nevede."  

Generační spory jsou často plné emocí, ale klíčem k jejich zvládnutí je porozumění, empatie a otevřená komunikace. Jak byste postupovali vy v případě Mariiny rodiny? Myslíte, že by obě dospělé ženy, tedy Klára a Marie, měly najít střední cestu? Měly by respektovat své rozdílné názory a společně podpořilt Terezu na její cestě k dospělosti?

Čtěte také: “Ivane, prosím, přestaň mě ponižovat. Jsem v přechodu, zkrátka se potím,” píše svému muži Zlata, která prochází těžkým obdobím