Kobyla z Majdanku Hermine Braunsteiner: Sadistická dozorkyně dokázala ukopat ženy k smrti. Byla první nacistkou vydanou z USA

Hermine Braunsteiner se narodila 17. července 1919 ve Vídni v římskokatolické dělnické rodině. Její otec se živil jako řezník a přivydělával si rozvážkou piva a Hermine měla sice skromné, ale v podstatě pohodové dětství. Nezažila žádné týrání ani krutou chudobu a v mládí dokonce měla vznešené cíle. Toužila se stát zdravotní sestrou, aby mohla pomáhat nemocným, leč tento její sen nebyl naplněn.

Dráha sadistické dozorkyně

Rodina bohužel neměla dostatek prostředků, aby Hermine poslala na studia, a tak musela začít pracovat. V letech 1937 až 1938 fungovala jako služebná v domácnosti amerického inženýra ve Velké Británii, když se ale Rakousko stalo součástí Třetí říše, vrátila se do Vídně. Spojením Německa a Rakouska získala Hermine německé občanství a tak se rozhodla odejít do Berlína, kde krátce pracovala v závodech na výrobu letadel Heinkel. Poohlížela se však po lépe placené práci, a tak se v roce 1939 ocitla v koncentračním táboře Ravensbrück, kde se podrobila výcviku na dozorkyni, který vedla Marie Mandlová. S tou však měla Hermine neustálé neshody, proto se po třech letech rozhodla z Ravensbrücku odejít a byla převelena do nedaleko polského tábora Majdanek. Právě tady byla v roce 1943 povýšena a mohla nastoupit jako dozorkyně. A tím začalo její krvelačné řádění.

Dokázala ukopat ženy k smrti

Jednou z jejích pracovních povinností bylo, že asistovala u selekcí žen a dětí, které byly posílány do plynových komor. V tom se doslova vyžívala, dělalo jí totiž nesmírně dobře, když mohla rozhodnout o smrti druhých lidí a užívala si svou moc. Daleko krutější však byla během práce v koncentračním táboře. Dokonce si pořídila speciální boty opatřené kovovými háčky, aby její kopance byly ještě drastičtější, a v nich dupala po vězních, některé doslova udupala k smrti. Propadala nezvladatelným záchvatům vzteku, při kterých bičovala ženy do krve, dokud nepadly, děti zase házela za vlasy na korby náklaďáků jedoucích ke spalovnám. A zvrácení nacisté ji za její činy ještě odměnili Válečným záslužným křížem 2. třídy.

Přátelská a milá žena

Když se v roce 1944 začala přibližovat fronta k Majdanku, byla Hermine převelena zpátky do Ravensbrücku, odkud 7. května 1945 uprchla před Rudou armádou. Nevěděla, kam jít a nejdříve ji ani nenapadlo utíkat, a tak se vrátila zpátky do Vídně, kde byla odsouzena ke třem letům vězení, pouze ale za zločiny, které napáchala v Ravensbrücku. Díky amnestii byla propuštěna už v roce 1950 a začala žít normální život.

Poté potkala Američana Russella Ryana, za kterého se v roce 1958 provdala v Kanadě a o pět let později získala americké občanství. S manželem žili v newyorském Queensu a Hermína byla v sousedství známá jako přátelská a milá žena v domácnosti, stejně o ní smýšlel i její manžel, který si byl jistý, že by nedokázala ublížit ani mouše.

Tušila svůj konec

V té době se několik svědků přeživších její týrání na Majdanku setkalo s lovcem nacistů Simonem Wiesenthalem a poprosili ho o vystopování kruté tyranky. To se lovci nacistů skutečně podařilo a na místo pobytu Herminy poslal reportéra z New York Times. Když mu bývalá dozorkyně oteřela, údajně pronesla jen: „Můj Bože, věděla jsem, že se to stane." 

Byla první nacistkou vydanou z USA

V roce 1973 požádala německá vláda o její vydání a obvinila ji ze společné odpovědnosti za smrt 200 000 lidí. Soudce u okresního soudu Spojených států amerických v Queensu potvrdil její vydání, čímž se Hermina stala prvním nacistickým válečným zločincem vydaným ze Spojených států do Německa. Tam byla v roce 1981 odsouzena k doživotnímu trestu za vraždu 80 lidí, účast na vraždách 102 dětí a spolupráci na vraždě 1000 lidí. Soud zjistil nedostatečné důkazy v dalších šesti bodech obžaloby. Hermine dostala nejtvrdší trest doživotí, v roce 1996 však byla po amputaci nohou z důvodu těžké cukrovky kvůli zdravotním komplikacím propuštěna a zemřela o tři roky později ve věku devětasedmdesáti let 19. dubna 1999.

Zajímá vás druhá světová válka a holocaust? Přečtěte si o nejhorším koncentračním táboře v Chorvatsku.