Krvavý pes Alois Brunner: Náruživě pronásledoval Židy, poslal do plynu 140 tisíc obětí. Na svoji práci byl do smrti hrdý

Vyhlazení Židů bylo evidentně Brunnerovým životním posláním. Už jako dítě neměl Židy rád, považoval je za největší nepřátele a vždy snil o tom, že proti nim jednou bude bojovat. V mládí se sice vyučil prodavačem, toto zaměstnání ho ale nenaplňovalo a tak se již v devatenácti letech přidal k NSDAP. Jeho poslaní mohlo začít.

Brzy se stal zaměstnancem Ústředně pro židovské vystěhovalectví a rychle stoupal po kariérním žebříčku. Již v roce 1939 úřadu šéfoval a o tři roky později se hrdě chvástal tím, že po ulicích Vídně se nepohybují žádní Židé, neboť je všechny poslal na smrt. Vyhladit vídeňské Židy mu ale nestačilo, a brzy stejný úkol splnil i v dalších velkých městech. Byl to právě on, kdo poslal všechny židovské obyvatele v Berlíně, Soluni, Paříži a Seredi do koncentračních táborů.

Eichmannův poskok

V roce 1943 jeho kroky vedly do francouzského koncentračního tábora v Drancy, odkud na smrt deportoval kolem 24 tisíc Židů. Celkově tak poslal na smrt na 140 tisíc lidí židovského původu. Snadno se tak stal největším oblíbencem jednoho z nacistických vůdců Adolfa Eichmanna, který byl na svého podřízeného patřičně hrdý. Byl to sice Eichmann, kdo vymyslel plán, jak zničit židovské obyvatelstvo, ale právě Brunner ho uvedl do praxe a uskutečnil. Brunnerovi se vzhledem k jeho krvelačné touze pochytat co nejvíc Židů přezdívalo krvavý pes, později také kat z Drancy.

Po válce jeho hlavu požadovaly Německo, Francie, Polsko, Rakousko, ČR a Řecko, za své zločiny byl několikrát v nepřítomnosti souzen a ve Francii dostal trest smrti. Po Brunnerovi ale jako by se po válce slehla zem. Jelikož měl vlivné známosti mezi tehdejšími politiky a generály, nedělalo mu příliš velký problém sehnat si falešné dokumenty a uprchnout do Sýrie. V Damašku údajně nějakou dobu pracoval pro zastoupení západoněmeckého pivovaru, později měl trénovat kurdské povstalce proti Turecku a prodávat zbraně povstalcům v Alžírsku. Sloužit měl prý také jako zvláštní poradce pro syrské zpravodajské služby.

Konec krvavého psa

I když se vědělo, že Brunner žije v Sýrii pod ochranou prezidenta Bašára Asada s falešnou identitou, nikdy se ho nepodařilo dopadnout. Izraelská rozvědka Mossad sice učinila několik pokusů o jeho zabití, ani ty však nebyly úspěšné. Dopisové bomby Brunnera pouze zranily, po otevření prvního dopisu přišel o oko, při dalším výbuchu zase o čtyři prsty. Žádné ze zranění však nebylo smrtelné, a tak si „krvavý pes“ mohl žít dál. Poslední dlouhé roky jeho života ale zřejmě nebyly nic příjemného. Sám Asad se chtěl nepohodlného nacisty zbavit, ukrýval ho kdesi v suterénu, odkud Brunner nesměl odejít, nemohl se ani omýt a žil jen z brambor a vajec.

Jedna věc je jistá, dnes je již krvavý pes Alois Brunner mrtev. Datum ani místo úmrtí nejsou přesně známy, ale odhadují se na rok 2009 nebo 2010 v Damašku. Nacistický zločinec se tak dožil opravdu požehnaného věku, svých činů ale nikdy nelitoval, naopak, byl na ně hrdý. "Izrael mě nikdy nedostane. Židé si zasluhovali zemřít. Byly to odpadky. Jsem se svým životem spokojen. Kdybych mohl, udělal bych to znovu. Jediné, co mě pobuřuje, je, že v Evropě ještě žijí Židé,“ řekl Brunner v roce 1985 v rozhovoru pro německý časopis Bunte.

Zajímají vás osudy nacistů z druhé světové války? Přečtěte si, jak dopadl šéf českého gestapa Ernst Gerke.