„Už nějaký ten pátek se vídám s mužem, se kterým nás pojí až chorobná přitažlivost. Jeden od druhého se nemůžeme odtrhnout. Problém je v tom, že on nechce vztah a já se bohužel celkem trápím. Chci dát našemu vztahu nějaký rámec, hranice, které jsou v každém soužití potřeba. Nejsem ale schopna odejít a on vlastně také ne. Vůbec nevím, co mám dělat,“ svěřila se nám Lenka (40 let) se svým nelehkým příběhem.
S Patrikem jsem se znala dlouho a nikdy by mě nenapadlo, že mezi námi může být víc než pouhé přátelství. Přesto se jednoho dne všechno změnilo. Patrik mě pozval do kina a tam mezi námi přeskočila jiskra. Netrvalo dlouho a skončili jsme spolu v posteli. Takovou symfonii těl jsem nikdy předtím nezažila. Vibrace, které jsme spolu měli a prožili, byly neskutečné. Bylo to jedno z nejkrásnějších milování, které jsem mohla zažít. On byl stejného názoru. V tomto schématu setkávání jsme pokračovali několik měsíců. Nijak jsme náš vztah nenazývali, zkrátka jsme žili tady a teď. Jednoho dne jsem si ale uvědomila, že bych ráda něco víc. Bylo nám spolu přece tak dobře a je stále. K mému překvapení mi ale Patrik sdělil, že vztah nechce. Byl až příliš dlouho sám a vztah si neumí představit.
Když mi sdělil svou představu, docela mě to ranilo. Přišla jsem si malinko podvedená. „Proč si se mnou sakra začínal, když na vztah není připravený? říkala jsem si stále dokola. Rozhodla jsem se ale zůstat v klidu. „Dobře, chápu tě, v takovém případě ale nemohu pokračovat. Budeme odteď pouze přátelé,“ sdělila jsem Patrikovi suše a myslela jsem, že za pár dní se z toho dostanu a bude zase dobře.
Jenže to nešlo. Stačilo, abychom se někde potkali a magnetismus, který mezi námi byl, nám nikdy nedovolil přestat. Neobejmout se, nepolíbit jeden druhého nebo dělat, že se nic z toho, co jsme několik měsíců společně zažívali, nikdy nestalo.
S Patrikem to bylo až příliš intenzivní. Ví to on a vím to i já. Jako bych potkala někoho, koho mi seslal sám osud. Od začátkupojí nás pojí chorobný magnetismus. Každý dotek, polibek, milování. Všechny ty vibrace se daly krájet. Nebylo to ale pouze o tom. Bylo to o spojení duší. Dlouhé hodiny jsme se smáli, povídali si, nebo se jen tak jeden druhému dívali do očí. Nejhorší na tom je, že jsem z něho vážně cítila emoce. A ne jen tak ledajaké.
Vím, že mě má rád, že něco cítí stejně jako já. Přesto vztah nechce a já nemohu zůstat. Co ale bude, až se potkáme? Vydržíme se jeden druhého už nikdy nedotknout? Mám pocit, že se nám to nikdy nepovede a pokud nemůžeme být spolu, bez sebe zůstat také nemůžeme. Vůbec nevím, co mám dělat. Mám si Patrika zakázat a dělat, že se mezi námi nikdy nic nestalo?
„Pokud najdete někoho, kdo není připraven na vztah, a máte ho/ji dostatečně rádi, buďte k němu i sobě dostatečně upřímní a řekněte pravdu. Pokud vy vztah chcete a druhý ne, není vaše spojení bohužel kompatibilní. Místo ve svém srdci můžete takovému člověku ponechat, bohužel jen takové, které vás nebude brzdit v navazování jiných – pro život více perspektivních – vztahů. Nemůžete čekat a myslet si, že se to jednou změní, protože k tomu nemusí dojít. Jediné, co skutečně musíte, je situaci přijmout takovou, jaká je, a vydat se jiným směrem. Ať je osoba, se kterou se vídáte, sebelepší, nemůžete čekat na okamžik, kdy se konečně rozhodne s vámi být. Obzvláště, když víte, ze závazek nechce. V takovém případě je to ztráta času s velice nejistým výsledkem."
brides.com, na motivy příběhu, který zasalala do Světa ženy Lenka S.
