"Tři roky jsem čekala na svého přítele. Pak jsem zjistila, že ženu i dítě už dávno má." Linda ztratila mnoho času zbytečně

On za to stojí

Daniela jsem poznala přes společné přátele. Byl okouzlující, zábavný a zdálo se, že přesně ví, co říct, abych se cítila výjimečná. Zpočátku to nebylo nic vážného, jen tu a tam nezávazné schůzky. Ale časem jsme se sblížili. Měl sice hodně práce, alespoň to říkával, ale chvíle, které jsme spolu strávili, byly dokonalé. Smáli jsme se, naše konverzace nebraly konce a já nepochybovala, že jsem našla svého vysněného muže. Honza mi často opakoval, že kvůli svému hektickému životu mi není schopný nabídnout vážný vztah, ale vždycky mě ujišťoval, že jednoho dne se to změní. Věřila jsem mu, protože jsem mu věřit chtěla.

Malovala jsem naši budoucnost těmi nejkrásnějšími barvami, a to i přes to, že všechno řídil on. Nalhávala jsem si, že se vyplatí počkat - že on za to čekání stojí. Nikdy jsme spolu netrávili víkendy a jeho výmluvy se začaly hromadit. Služební cesty, rodinné povinnosti, mimořádné události - to všechno mě nutilo pochybovat, ale nikdy ne natolik, abych odešla. Ptala jsem se ho, proč je to pořád tak těžké, a on mě uklidňoval stejnými sliby. „Až se věci uklidní,“ říkával, ‚budeme spolu tak, jak si přeješ.‘ A tak jsem věřila a věřila, že jednoho dne, možná za týden, měsíc či rok se to přece jen změní.

Oči pro pláč

Do Honzy jsem investovala tolik emocí, že mi začalo být zatěžko vidět věci jasně. Bez růžových brýli. Všichni moji přátelé se s ním znali, měli ho rádi. I přesto se našlo pár těch, kteří mě upozorňovali, že tohle schéma vztahu není úplně v pořádku. Já to ale vždy smetla ze stolu. Až příliš jsem ho milovala a nechtěla si připustit, že možná, jen možná, mají pravdu. Jednoho večera se ale všechno změnilo. Kamarádka mi poslala zprávu. Narazila na profil - ženu s fotkami muže, který vypadal přesně jako Honza. Nejdřív jsem si myslela, že o nic nejde. Možná nějaká stará kamarádka? Ale fotky byly nové a na některých z nich se s ní Daniel nejen usmíval, ale držel v náručí i dítě. Jeho dítě.

Srdce se mi sevřelo. Nemohla jsem dýchat. Celé hodiny jsem procházela její profil a skládala si dohromady život, který žil souběžně s tím naším. Přítelkyně nejméně pět let, společné dítě - a přitom mi tvrdil, že na vztah není připravený. Jak jsem mohla být tak slepá? Jak jsem si mohla dovolit uvěřit jeho lžím? Konfrontace byla nevyhnutelná. Zavolala jsem mu, třásla se vzteky a nedůvěrou a dožadovala se pravdy. Pro jednou se z toho nesnažil vykroutit. Prostě to přiznal. „Ano, jsem s ní. Máme spolu dítě,“ řekl. Přesně tak. Žádná omluva, žádné výčitky. Jako by čekal, až to zjistím, aby mohl přestat žít život, který i jemu musel ubírat na síle. Zavěsila jsem a zhroutila se. Ta zrada byla příliš velká na to, abych ji zvládla. Nejenže jsem promarnila tři roky čekáním na někoho, kdo nikdy nebude opravdu můj, ale nevědomky jsem se podílela i na zlomení srdce někoho jiného. A co jeho přítelkyně? A co to dítě? Byla jsem zničená kvůli sobě, ale také kvůli lidem, které na své cestě podvedl. Z té velké krásné lásky mi zbyly pouze oči pro pláč. 

Vztahy dneška: Skutečně měníme sex za lásku a partnerství?

Názor odborníka Angie Sadhu, terapeutky na vztahy a manželství: 

„Základem každého zdravého vztahu je důvěra a otevřená komunikace. Pokud jeden z těchto aspektů ve vztahu chybí, zcela jistě vznikne konflikt. Jednak máte tendenci se více hádat, když pochybujete o záměrech toho druhého a také hrozí, že se budete neustále kontrolovat a dusit. Pokud vám však partner skutečně lže, navíc má paralelně s vámi jiný vztah, je šance na záchranu takřka nulová. Kor když nikdy neplánoval svou původní rodinu opustit."

Pokud vás příběhy skutečných lidí zajímají, přečtěte si ten, ve kterém dcera oznámila svým rodičům, že je lesbička. Odpálila tím doma bombu.