Zamilovanost je nepředvídatelná a často přichází tam, kde ji nejméně čekáme. A kde se vlastně vůbec nehodí. Mně se to stalo v práci. Můj šéf je inteligentní, charismatický a laskavý muž. Má všechny ty vlastnosti, které mám na opačném pohlaví ráda a které mi imponují. Můj obdiv se však rychle přetavil v něco silnějšího a já se teď na každé schůzce přistihnu, jak jsem beznadějně roztěkaná a představuji si věci, které mají k profesionalitě hodně daleko. Svěřila se nám Magda (40 let) se svým příběhem.
Balancování mezi prací a emocemi se pro mě stalo nemožným úkolem a snažím se přijít na to, jak dál. Na poradách se nedokážu soustředit, nemohu se šéfovi podívat do očí, abych z něj ve své hlavě nestrhávala šaty a nemilovali se spolu v mých představách přímo v zasedací místnosti.
Začalo to docela nevinně. Na schůzkách týmu jsem obdivovala jeho výřečnost, schopnost zvládat s grácií všechny kolapsy a neúspěchy našeho týmu i to, jak všechny kolem sebe umí inspirovat. Těšila jsem se na schůzky mezi čtyřma očima, kde se jeho pozornost soustředila výhradně na mě, a při každém rozhovoru se mi rozbušilo srdce. Věděla jsem, že je to silně neprofesionální, ale nemohla jsem své pocity potlačit. Brzy se mi myšlenky během pracovní doby začaly toulat a já, namísto abych se soustředila na rozdělané projekty, jsem snila o něm. Představovala jsem si, jaké by to bylo být mu blíž, poznat ho i mimo zdi naší kanceláře.
Jak se moje zamilovanost prohlubovala, začala ovlivňovat můj výkon. Během schůzek jsem se snažila soustředit, mysl mi však utíkala k myšlenkám „co kdyby“. Občas jsem se přistihla, že zakopávám o slova nebo se červenám, když se na mě podívá. Moje zamilovanost zašla tak daleko, že nejsem schopna s ní hnout a jakkoliv ji potlačit. Nikdy jsem o tom, co uvnitř sebe prožívám, nikomu nic neřekla. Bojím se, že by se mi každý vysmál a řekl mi, že nejsem normální. Vždyť už jen fakt, že zamilovat se do někoho na pracovišti, je vlastně nepřípustný.
Každý den tak bojují s tím, co se ve mně odehrává a jaké pocity uvnitř sebe nosím. Komplikuje mi to nejen život v práci, ale i mimo ni, protože na jiného muže nejsem schopna se ani podívat. Zamilovanost nejde jen tak utnout. Ta se musí sama vytratit. Jenže v našem případě, kdy jeden druhého bohužel potkáváme denně, se to zdá jako nemožný úkol. Namísto práce mám v hlavě divoké milování v prostorách naší kanceláře a moje výkonnost jde od desíti k pěti. Poraďte mi, prosím, co máme dělat. Přemýšlím dokonce i o tom, že bych změnila práci. Ale to nechci. To bych ho neviděla...
„Zamilovanost si nevybíráme. Může se tedy stát, že se zamilujeme do svého nadřízeného, aniž bychom o to stáli. Přesto se tak stane. Pokud to však začne negativně ovlivňovat váš pracovní výkon, je nutné nastalou situaci řešit. Nejprve je nutné se uklidnit. S chladnou hlavou jde všechno lépe. Pak je dobré si zjistit, zda by nebylo možné přeložení na jiné oddělení, kde vaším přímým nadřízeným nebude člověk, ke kterému vás pojí citová vazba. V takovém případě byste totiž zabili dvě mouchy jednou ranou a mohli „vztah“ případně prozkoumat, bez ohledu na okolnosti. Pokud jste zoufalá, neváhejte se obrátit na certifikovaného odborníka, který vám poradí, co dělat a se kterým se o své malé tajemství můžete podělit.“
swaay.com, Příběh do redakce zaslala paní Magda S.
