Středověk byl temným obdobím, kdy byla spravedlnost často vykonávána pomocí brutálního mučení. Lidská práva neexistovala, a ti, kdo byli obviněni z čarodějnictví, kacířství či zrady, se ocitli ve spárech nelítostných mučitelů. Skřipce, železné panny nebo drtiče palců byly běžnými nástroji používanými k vynucení přiznání či informací. Mnozí nevinní lidé se pod tlakem nesnesitelné bolesti přiznávali k činům, které nespáchali, jen aby utrpení skončilo. Jaké byly důsledky těchto brutálních praktik?
Středověk je často vnímán jako éra velkých rytířských soubojů, honosných hradů, krásných princezen, opulentních plesů a nesmírného bohatství. Realita však bývala od těchto představ na hony vzdálená a poměrně krutá. Své o tom věděli především ti, kteří někdy prošli mučením. V této době byly praktiky mučení běžnou metodou získávání informací, přiznání či potrestání podezřelých zločinců. Ačkoliv byla bolest účinným nástrojem na vynucení odpovědí, vedla k tomu, že oběti přiznávaly cokoliv, jen aby bolest skončila. Mučení se v této době stalo jakousi formou „spravedlnosti“, přestože jeho výsledky byly zřídka věrohodné.
Mučení bylo v středověku považováno za legitimní nástroj k dosažení pravdy, zvláště při vyšetřování těžkých zločinů, jako byla vražda, čarodějnictví či kacířství. Tito "spravedliví" mučitelé byli obvykle jmenováni soudními dvory nebo církevními autoritami. Inkvizitoři, kteří hráli klíčovou roli při vyšetřování kacířů, používali mučení jako běžnou metodu k vynucení přiznání. Těmito úkoly byli často pověřeni trestní vyšetřovatelé nebo i kati. Mučení tak bylo organizovaným a právně schváleným nástrojem, přičemž jeho provádění mělo jasná pravidla.
Středověké mučení bylo nesmírně vynalézavé, pokud jde o vynucení maximální bolesti. Mezi nejznámější a nejbrutálnější nástroje patřily:
1. Skřipec: Tento strašidelný nástroj natahoval tělo oběti do extrémních poloh, až se klouby vysunuly z důlků. Mučitelé mohli natahování opakovat a tím způsobit nesnesitelnou bolest, která vedla ke "spontánnímu" přiznání.
2. Železná panna: I když historikové často zpochybňují, jak často se tento nástroj používal, jeho hrozivost nelze popřít. Jednalo se o kovovou skříň s ostrými bodci, které se při zavření probodávaly tělem oběti, aniž by došlo k okamžité smrti.
3. Španělská bota: Tento nástroj sevřel nohu nebo kotník oběti a postupným stahováním zničil kosti a tkáně. Použití tohoto nástroje vedlo ke strašlivým zraněním a trvalému postižení.
4. Kacířská vidlice: Kacířská vidlice byla dvoustranný nástroj, který měl na obou koncích ostré bodce. Umisťoval se pod bradu a mezi hrudník tak, že oběť nemohla sklonit hlavu. Když by oběť pokusila pohybovat hlavou, bodce by se jí zabodly do krku nebo hrudi. Tento nástroj byl používaný zejména při vyšetřování kacířů a čarodějnic, kdy oběť musela udržet hlavu vzpřímenou i během únavy.
5. Rudé železo: Vypalování žhavým železem patřilo mezi nejstarší a nejbrutálnější metody mučení. Oběti byly vypalovány různými symboly nebo značkami do těla, a to buď pro vynucení přiznání, nebo jako trest. Tato praktika nejen způsobovala intenzivní bolest, ale také trvalé jizvy.
6. Dřevěný kůl (nabodávání): Jednou z nejkrutějších a nejvíce děsivých metod mučení bylo nabodávání na dřevěný kůl. Oběť byla buď pomalu nabodávána na kůl, nebo byla kůl veden přes její tělo od konečníku nebo vaginy až po ústa. Tento strašlivý způsob smrti byl extrémně bolestivý a trval několik hodin, než oběť zemřela.
7. Kolo lámání: Kolo lámání bylo používáno k pomalému lámání kostí obětí. Oběť byla přivázána na velké dřevěné kolo, a kat jí následně z různých stran lámal kosti pomocí těžkého kladiva nebo jiných nástrojů. Nakonec bylo tělo rozlámané a necháno na kole k vystavení veřejnosti, což mělo sloužit jako varování pro ostatní.
8. Dřevěný kůň (The Wooden Horse): Tato praktika zahrnovala sedání oběti na úzký dřevěný trám, který měl ostrou hranu. Oběť byla donucena sedět na této ostré hraně, což vedlo k nesnesitelné bolesti v oblasti genitálií a pánve. Když mučitel chtěl zvýšit bolest, mohl oběť zatížit závažím, aby se tlak na tělo ještě zvýšil.
9. Strappado: Strappado bylo mučení, při kterém byla oběť zavěšena za svázané ruce za zády. Tímto způsobem byly ramenní klouby pod neúprosným tlakem, což vedlo k jejich vyskočení a k obrovské bolesti. Pokud chtěl mučitel zvýšit účinek, mohl oběť navíc zatížit závažím nebo jí pustit z určité výšky.
Mučení bylo obvykle prováděno na příkaz soudce nebo inkvizitora, a to zejména tehdy, když jiné formy výslechu nevedly k dosažení požadovaných informací. Mezi hlavními důvody pro použití mučení patřilo vynucení přiznání. Tehdy byli podezřelí, kteří popírali vinu, často mučeni, aby přiznali své zločiny. Tato metoda byla hojně využívána při čarodějnických procesech, kde oběti často přiznávaly praktiky, které ve skutečnosti nikdy neprováděly. Mučení sloužilo také k tomu, aby z podezřelých nebo vězňů byly získány informace o dalších spolupachatelích nebo plánech proti státu či církvi, nebo bylo rovněž využíváno jako forma trestu, zejména u politických vězňů nebo těch, kteří byli obviněni z těžkých zločinů.
Ačkoliv však bylo mučení považováno za nástroj k odhalení pravdy, mělo jednu zásadní vadu – lidé se pod nesnesitelnou bolestí přiznávali k věcem, které nikdy nespáchali. Během čarodějnických procesů například mnoho nevinných žen přiznalo čarodějnictví jen proto, aby ukončilo své utrpení. Ztráta věrohodnosti výsledků mučení byla jedním z důvodů, proč tato metoda postupně upadala v nemilost.
www.historytoday.com, www.history.com, www.denik.cz, www.stoplusjednicka.cz
