Nejhorší koncentrační tábor nebyla Osvětim, ale chorvatský Jasenovac. Distancovali se od něj i nacisti

Koncentrační tábory se staly místem nejhorších zločinů proti lidskosti v dějinách. Při vzpomínce na hrůzy druhé světové války bývá často zmiňována Osvětim jako symbol systematického vyhlazování lidí. Avšak Jasenovac, nacházející se v Chorvatsku, byl ještě temnější kapitolou tohoto období. Tento tábor, řízený ustašovci, chorvatskou fašistickou organizací, zanechal tak hlubokou stopu násilí a hrůzy, že s ním ani nacisti nechtěli mít nic společného.

Jasenovac se nacházel v oblasti mezi městy Sisak a Nova Gradiška na území dnešního Chorvatska, tehdejšího Nezávislého státu Chorvatsko (NDH). NDH byl loutkovým státem, který vznikl po německé invazi do Jugoslávie v roce 1941 a jehož vedení se ujala fašistická organizace Ustaša. Jasenovac nebyl jen jedním táborem, ale komplexem několika zařízení, která zahrnovala pracovní, internační i vyhlazovací tábory. Oficiálním účelem Jasenovce byla likvidace „nežádoucích“ osob, především Srbů, Romů, Židů a odpůrců ustašovského režimu.

Hrůzy Jasenovce

Tábor byl místem, kam byli posíláni zejména Srbové, kteří tvořili největší část obětí, ale také Židé, Romové a politicky nepohodlní lidé – komunisté a antifašisté. Ustašovci považovali Srby za své hlavní nepřátele a jejich vyhlazení bylo součástí jejich politiky etnického očištění. Odhady hovoří o tom, že v Jasenovci zahynulo přibližně 80 000 až 100 000 lidí, z toho většina Srbů, Romů a Židů. Jasenovac byl tedy nejen koncentračním, ale i vyhlazovacím táborem, kde systematicky docházelo k masovým vraždám.

Na rozdíl od mnoha nacistických koncentračních táborů, kde byla vražda industrializována a „efektivizována“ prostřednictvím plynových komor, Jasenovac byl místem brutálního násilí prováděného primitivními metodami. Ustašovci vězně nezabíjeli rychle nebo anonymně, jak tomu bylo v Osvětimi. Naopak, v Jasenovci dominovaly metody jako ubíjení kladivy, podřezávání noži a stínání hlav. Tábor se stal symbolem sadismu, kdy byla brutalita povýšena na jakousi zábavu dozorců.

Jeden z nejznámějších masových vrahů, ustašovec Petar Brzica, byl známý tím, že během jedné noci podřezal stovky vězňů a chlubil se tím jako rekordem. Vše se odehrálo v rámci soutěže, kdy velitel tábora vyhlásil soutěž o to, kdo zabije víc vězňů. Brzica sice vyhrál, ani další dozorci se ale nezdráhali zabíjet vězně po stovkách. Pomáhal jim v tom speciálně upravený srpovitě zahnutý nůž zvaný srbosjek. Kterým dozorci podřezávali svým obětem hrdla. Preferovali totiž zabíjení chladnými zbraněmi, aby nebylo slyšet výstřely. V Jasenovaci se ale nevyžívali pouze v chladnokrevném zabíjení, právě naopak. Dozorci své oběti často mučili a než je doopravdy zabili, zdeformovali je kolikrát k nepoznání.

Nacisti se distancovali

Němečtí nacisté, známí svým systematickým a „strojovým“ přístupem k vraždění, byli v šoku z metod, které ustašovci v Jasenovci používali. Nacisté sice měli své vlastní koncentrační tábory, kde docházelo k masovému vyhlazování, ale jejich hrůzy byly považovány za efektivní způsob, jak dosáhnout svého cíle – genocidy. Vraždy byly většinou prováděny rychle a bez předchozího mučení, aby se dosáhlo co nejvyšší úmrtnosti. V Jasenovci však byla brutalita a násilí vykonávána s takovým sadismem a krutostí, že i někteří nacističtí představitelé vyjadřovali své znepokojení. Existují dokumenty, které dokládají, že nacisté kritizovali ustašovce za neefektivitu a zbytečně brutální přístup k vraždění. Podle nacistů bylo ustašovské násilí natolik kruté a chaotické, že podkopávalo vážnost jejich vlastního genocidního programu.

Jasenovac po válce

Po konci druhé světové války, když jugoslávská partyzánská armáda osvobodila zbytky území, byl Jasenovac uzavřen, předtím ale ještě dozorci stihli vyvraždit všechny staré vězně. Tábor byl opuštěn a ustašovci se pokusili zničit důkazy o svých zločinech. Nicméně paměť Jasenovce zůstala živá. Po válce byl tábor rozebrán a jeho budovy zbořeny, nicméně na jeho místě vznikl památník, který má připomínat oběti tohoto koncentračního tábora. Dlouhá léta po válce však byly hrůzy Jasenovce přehlíženy, především v rámci poválečné Jugoslávie, kde nebylo v politickém zájmu zdůrazňovat zločiny jednotlivých etnických skupin. Až v pozdějších dekádách začala být role Jasenovce více přiznávána a stala se součástí širší debaty o zločinech druhé světové války v regionu.

Zajímá vás druhá světová válka a holocaust? Přečtěte si o veliteli Osvětimi Rudolfu Hössovi.