„Nemohu se starat o nemocnou matku, zničilo by mě to,“ píše paní Olga. Vyrůstala s tím, že je pro mámu zklamáním

Olga, 45letá žena, se rozhodla nepostarat o svou nemocnou matku a místo toho najít jiné řešení. Její dopis do redakce Světa ženy vyvolává otázky, které mnozí z nás čelí: Máme morální povinnost obětovat vlastní životy pro péči o své rodiče? Co se stane, když na to nejsme připraveni?

Jsem jediná dcera

Jmenuji se Olga, je mi 45 let a nikdy jsem si nemyslela, že budu někdy psát takový dopis. Naposledy, když jsem otevřela váš časopis, hledala jsem inspiraci pro cestování nebo módní trendy. Dnes se ale nacházím v situaci, kdy nevím, jak dál, a možná že díky tomu, že to napíšu, mi to pomůže se s tím alespoň trochu vyrovnat.

Před několika měsíci moje matka onemocněla. Je to těžká nemoc, která vyžaduje neustálou péči. A od všech okolo, od rodiny, přátel, a dokonce i zdravotníků, se očekává, že se o ni postarám. Matka je vdova, bydlí sama, a já jsem její jediná dcera. Kdo jiný by to měl udělat, než já, že? Ale pravda je, že to nezvládnu. A co víc, já ani nechci. Tohle přiznání mě možná v očích ostatních udělá sobeckou, ale vím, že je to moje rozhodnutí. A mám k němu svůj důvod.

Můj vztah s matkou nikdy nebyl jednoduchý

Celý život mě spíše kritizovala než podporovala. Byla přísná, nikdy se neptala na mé potřeby, jen jsem od ní slyšela, co dělám špatně. Vyrůstala jsem s pocitem, že jsem pro ni zklamáním. Když jsem se vdala a měla své děti, čekala jsem od ní aspoň trochu porozumění a podpory. Ale ne, místo toho jen rady, jak bych to měla dělat jinak. A teď, když onemocněla, cítím, že je na mně, abych si ji vzala domů a starala se o ni. Ale já už na to nemám sílu. Nemám ani tu potřebu, nechci se obětovat pro někoho, kdo pro mě nikdy neudělal totéž. Vím, že existují jiné možnosti, jako jsou domovy pro seniory nebo profesionální pečovatelé, ale i tak cítím vinu. Moje okolí na mě tlačí, ale já vím, že pokud bych na to kývla, zničilo by mě to. Už teď cítím, že by mě to emocionálně vyčerpalo natolik, že bych nebyla schopná se starat o svou vlastní rodinu.

Jsem jediná, kdo takto přemýšlí? Jak zvládají ostatní tuto obrovskou zodpovědnost? Prosím, co mám dělat? Nechci se o matku starat, ale bojím se, abych neměla po zbytek života výčitky svědomí.

Vyjádření odborníka, psycholožky Dr. Wendy Moyle, která se zabývá otázkami péče o seniory:

"Je velmi běžné, že pečující děti pociťují přetížení a vyhoření. Emocionální a fyzická náročnost péče o starší rodiče je pro mnoho lidí často neudržitelná. Důležité je, aby si pečující lidé uvědomili, že mají právo říct ne, aniž by si museli připadat jako špatní synové nebo dcery. Každý vztah je jiný a ne každý je schopen poskytovat péči, kterou si nemocný rodič vyžaduje. Pokud máte pocit, že péče o rodiče ohrožuje vaši psychickou stabilitu, vlastní zdraví či rodinný život, máte právo říct ne. Neznamená to, že jste špatní synové nebo dcery, naopak je to projev uvědomění si vlastních limitů. Péče o nemocného člověka může být extrémně náročná a vyčerpávající. Není to jen otázka fyzické pomoci, ale i emocionální podpory, kterou mnozí z nás nejsou schopni poskytovat, pokud máme sami nevyřešené vztahy s rodiči. Pocit viny, pokud se nechcete nebo nemůžete o rodiče postarat, je běžný, ale neměl by být hlavním faktorem, který určuje naše rozhodnutí. Klíčové je zaměřit se na to, co je nejlepší pro všechny zúčastněné. Někdy je lepší svěřit péči odborníkům a udržet si zdravý vztah na dálku, než se psychicky i fyzicky vyčerpat ve snaze zvládnout situaci, která je nad naše síly."

Olžin příběh ukazuje dilema, kterému mnoho lidí čelí, když jejich rodiče zestárnou a onemocní. Někteří cítí povinnost a potřebu se o své rodiče postarat, jiní, jako paní Olga, jednoduše nemají emocionální nebo fyzické zdroje k tomu, aby tuto roli zvládli. Je důležité si uvědomit, že není hanba přiznat, že na něco nestačíme, a hledat jiné způsoby péče, které zajistí kvalitní životní podmínky nejen pro naše rodiče, ale i pro nás samotné.

Příběhy lidí jsou různé. Přečtěte si příběh paní Diany. Ta píše zvláštní dopis ženě, jež jí vzala manžela: "Kateřino, děkuji, že jsi byla milenka mého muže," píše