Martin Bormann byl jedním z nejvlivnějších mužů nacistického Německa, který se díky své bezohlednosti a intrikám dostal na samý vrchol Hitlerovy hierarchie moci. Jeho život a činy jsou příkladem fanatismu a loajality vůči Adolfu Hitlerovi a nacistickému režimu, které přetrvaly až do hořkého konce Třetí říše.
Narodil se do rodiny vojenského hudebníka a poštovního úředníka, svého otce však Martin Bormann nestihl pořádně poznat. Zemřel, když byl Bormann ještě malý, a následně ho vychovával nevlastní otec, který se živil jako bankovní ředitel. Bormann se zpočátku s vervou pustil do studií, gymnázium ve Výmaru ale nakonec nedokončil a začal pracovat na šlechtickém velkostatku v Meklenbursku.
V roce 1923 se stal spolupachatelem vraždy Waltera Kadowa, kterého Bormann a jeho společník, pozdější velitel vyhlazovacího koncentračního tábora v Osvětimi Rudolf Höss, považovali za zrádce. Bormann byl za tuto vraždu odsouzen k jednomu roku vězení. Tato zkušenost z něj udělala odhodlaného a bezohledného muže, který se nebál použít násilí k dosažení svých cílů.
Ještě předtím ale uzavřel výhodný sňatek s Gerdou Buchovou, dcerou partajního soudce NSDAP Waltera Bucha, a poté jeho kariéra v nacistické straně nabrala na obrátkách v roce 1933, kdy se stal šéfem osobní kanceláře zástupce Vůdce Rudolfa Hesse. Tento post mu umožnil přístup k Hitlerovi a dal mu příležitost prokázat své organizační schopnosti a bezvýhradnou loajalitu k Führerovi. Bormann byl znám svou pracovitostí a pečlivostí, což mu pomohlo rychle se stát jedním z Hitlerových nejužších spolupracovníků.
V roce 1941 převzal Bormann kontrolu nad Hitlerovou osobní kanceláří a začal výrazně zvyšovat svůj vliv na nacistickou politiku. Stal se hlavním prostředníkem mezi Hitlerem a ostatními členy nacistického vedení, což mu umožnilo manipulovat s informacemi a upevňovat svou moc.
Martin Bormann se postupně stal jedním z nejmocnějších mužů v nacistickém Německu. Jeho úloha byla klíčová při správě a organizaci vnitřních záležitostí strany a říše. Byl známý jako "hnací síla" Hitlerova aparátu, organizoval schůzky, přistupoval k veškeré Hitlerově korespondenci a rozhodoval o tom, kdo se dostane k vůdci. Byl také hlavním správcem nacistické politiky vůči Židům a jiným "nepřátelům státu", což zahrnovalo podporu a řízení holocaustu.
Bormann se vyznačoval mimořádnou loajalitou vůči Hitlerovi a jeho ideologii. Bylo o něm známo, že je fanatickým antisemitou a podporovatelem Hitlerova plánu na konečné řešení židovské otázky. Jeho mocenské ambice a schopnost manipulovat s ostatními členy nacistické hierarchie mu zajistily mnoho nepřátel, včetně nejvýznamnějších nacistických lídrů včetně Hermanna Göringa a Heinricha Himmlera. Bormann se vyhýbal veřejnému životu a vystupoval jen zřídka. Vzhledem své schopnosti intrikovat a manipulovat si získal přezdívky jako "hnědá eminence" nebo "stín Führera". Jeho manipulativní způsoby a touha po moci ho izolovaly od ostatních, ale zároveň ho činily jedním z nejvlivnějších mužů v Hitlerově blízkosti.
Přízeň Vůdce si získal mimo jiné i speciálním překvapením. Orlí hnízdo bylo postaveno na přání Martina Bormanna jako dar pro Adolfa Hitlera k jeho 50. narozeninám v roce 1939. Bormann viděl v tomto projektu příležitost posílit svou pozici a ukázat svou loajalitu k Führerovi. Stavba Orlího hnízda byla technicky velmi náročná. Bormann se osobně postaral o to, aby projekt získal všechny potřebné materiály, pracovní sílu i financování, často využívaje svého vlivu a moci k zajištění toho, že nic nestálo v cestě jeho dokončení.
Orlí hnízdo mělo sloužit jako reprezentativní místo pro Hitlerovy návštěvy s hosty a jako symbol nacistické síly a kontroly nad přírodou. Přestože Hitler údajně neměl vysoké výšky příliš v oblibě a návštěvy Orlího hnízda byly pro něj vzácné, budova sama o sobě se stala ikonickým místem nacistické propagandy.
Když se Třetí říše v roce 1945 blížila ke svému konci, Bormann zůstal věrný Hitlerovi až do samotného závěru. Byl s ním v bunkru pod říšským kancléřstvím v Berlíně, kde Hitler spáchal sebevraždu 30. dubna 1945. Po Hitlerově smrti se Bormann pokusil uprchnout z Berlína, ale jeho osud zůstával dlouho nejasný.
Teprve v roce 1972 byly jeho ostatky nalezeny v západním Berlíně a identifikovány pomocí testů DNA. Podle vyšetřování Bormann spáchal sebevraždu 2. května 1945 otravou amoniakem, když se pokoušel uprchnout před sovětskými vojáky.
www.stoplusjednicka.cz, www. sokujiciplaneta.cz
