„Všechno to začalo, když nejlepší přítel mého manžela začal pomáhat v naší společnosti. Můj manžel Marek vede malou rodinnou firmu. Když měl jeden čas skutečně napilno, nabídl se mu jeho nejlepší kamarád Alex, že pomůže a rád přiloží ruku k dílu. Nikdy bych nečekala, že tento krok nám obrátí život vzhůru nohama,“ svěřila se nám Sabina (41 let) se svým příběhem, který vypráví o tom, jak se do nejlepšího kamaráda svého muže nakonec zamilovala.
Zpočátku to nebylo víc než obchodní vztah. Alex byl vždycky součástí našich životů - s Markem se znali od dětství. Prakticky se k sobě chovali jako bratři a společně jsme trávili nejen čas v práci, ale také během víkendů a prázdnin. Nikdy jsem Alexe nepovažovala za víc než za Markova nejlepšího přítele. To se bohužel rychle změnilo ve chvíli, kdy Alex nastoupil k nám do firmy.
Tehdy hledal práci navíc a nám přišlo přirozené ho najmout. Pomoc jsme tak či tak stejně potřebovali. Alex se skvěle orientoval v číslech a byl skvělým obchodníkem. Ujal se proto řízení financí v naší společnosti a pomohl nám projít těžkými časy. Byl vždy nadmíru profesionální a soustředěný, ale bylo v něm také něco, čeho jsem si všimla až tehdy, když jsme spolu v práci trávili čas o samotě. Alex uměl naslouchat. Byl empatický a mně se líbilo, jak se na mě díval, ať už jsem mu vyprávěla o sobě, nebo se s ním chtěla podělit o pracovní nápady. Stupeň jeho empatie mě fakt učaroval.
Marek byl tak zaneprázdněný, že často doslova žongloval s povinnostmi nejen v práci, ale i doma. Na sebe jsme téměř neměli čas. Kdykoliv jsem si o tom s Markem chtěla promluvit, vstoupila mu do toho další pracovní povinnost. A tak jsem stále častěji zůstávala s Alexem v práci. Někdy i dlouho do noci. Povídali jsme si o práci a samozřejmě také o životě. Naše zprvu obyčejné debaty rychle přerostly v silné pouto. Na jednu stranu mě to děsilo, na straně druhé jsem si to odůvodňovala tím, že Marek na mě beztak čas nemá.
Jednou večer, po obzvlášť dlouhém a náročném dni, jsme si s Alexem zašli na večeři. Měli jsme hlad, ale myslím, že jsme oba cítili, kam se náš pracovní vztah začíná ubírat a chtěli jsme být spolu. Brzy jsem Alexovi svěřila své nejniternější pocity, které jsem měla hluboko v sobě. A on tu byl, aby naslouchal. Nebyla jsem si jistá, kdy mezi námi přeskočila ta jiskra, ale byla tu a já už nebyla sto se jí bránit. Ten večer, když jsme se chystali rozloučit, se naše dlaně otřely o sebe. Nastala pauza. Byl to krátký, elektrizující okamžik, kdy jsme oba zmlkli a jeden druhému hleděli do očí. Bylo to poprvé, kdy přede mnou stál nejlepší přítel mého muže a já ho vnímala jinak, než dosud.
Bylo mezi námi něco nevyřčeného, příjemné napětí, které se stupňovalo, a než jsem stačila utéct, naklonil se ke mně a políbil mě. Bylo to rychlé a jemné a zároveň velice intenzivní. „Promiň,“ zašeptal a hlas se mu chvěl. Já ale byla ráda, že to udělal a že se konečně odhodlal. Od té doby jsou z nás milenci a můj muž o tom nemá sebemenší tušení. Nikdy jsem nikoho nepovedla, ale pokud jde o Alexe, mám pocit, že se nedokážu bránit. Je v tom spojení, které jsem nikdy nezažila. Nevím, co dělat a jak to říct svému muži. V sázce je velká spousta věcí a lidí, které mám ráda.
„Pokud podvádíte, měli byste to svému partnerovi říct. Je nutné postavit se k situaci čelem a převzít za sebe a své činy plnou zodpovědnost. Jen tak můžete druhému ukázat, že vám na něm záleží, i když jste mu vědomě ublížili. Lhát stejně nelze do nekonečna. Sdělit svému manželovi či manželce pravdu je zásadním krokem pro zachování důvěry. A to i v případě, že svého zákonného partnera plánujete opustit.“
