Smolné knihy, někdy také nazývané „černé knihy“ nebo „knihy soudních přestupků“, představují významný pramen historických informací o středověkém právním systému. Byly vedeny soudy nebo právními institucemi ve středověkých městech a obcích a obsahovaly zápisy o zločinech, trestech a dalších právních rozhodnutích. Co všechno v nich bylo napsáno?
Smolné knihy začaly vznikat v průběhu středověku, především od 14. století. Samotná forma a struktura těchto knih se vyvíjela, často v závislosti na regionu a místních zvyklostech. Jejich hlavním cílem bylo uchovávat záznamy o trestných činech, které byly soudně projednávány. Knihy byly psány ručně a udržovány kronikáři, kteří měli povinnost pečlivě zaznamenávat všechny případy, které prošly soudním řízením. Nešlo pouze o záležitosti kriminální, ale i o různé spory, které se týkaly například majetkových práv nebo sousedských konfliktů. V některých regionech se smolné knihy staly i jakýmsi archivem městské správy.
Smolné knihy byly vedeny především ve městech a obcích středověké Evropy. Velmi časté byly v německy mluvících oblastech, například v českých zemích, na území dnešního Německa, Rakouska nebo Švýcarska. V českých zemích byly smolné knihy vedeny například v královských městech, jako byla Kutná Hora, Brno nebo Plzeň. V těchto městech byla justice přísná a smolné knihy se staly základním kamenem právní dokumentace.
Důvodem jejich vzniku byl především fakt, že rostla kriminalita uvnitř měst, která tento problém musela urychleně řešit. Funkci starosty tehdy většinou zastupoval rychtář, jenž potřeboval vlastní soud a možnost odsoudit k trestu smrti. Aby vše proběhlo podle zákona, zaznamenávaly se veškeré kroky do smolných knih.
Smolné knihy byly plné zápisů o různých deliktech, od drobných přestupků až po závažné zločiny. Nejčastěji se zde objevovaly případy krádeží, podvodů, násilí, cizoložství a někdy i čarodějnictví. Kromě samotných záznamů o zločinech smolné knihy obsahovaly i informace o soudních procesech, včetně výslechů obviněných, svědků a rozhodnutí soudců. Některé knihy byly velmi detailní a zaznamenávaly dokonce i mučení, které bylo často používáno k získání přiznání.
Například v českých smolných knihách jsou zachovány zápisy o čarodějnických procesech z 16. století, kdy byla obvinění často založena na pověrách a strachu z neznámého. Kromě toho byly v těchto knihách zaznamenávány tresty – od pokut a věznění až po popravy. V některých případech smolné knihy zaznamenávaly i průběh a detaily veřejných poprav, které byly ve středověku častou formou veřejného trestu. „Těžiště zápisu ve smolných knihách, zejména v těch ze šestnáctého, sedmnáctého století, tvoří záznam zločincovy výpovědi v mučírně, to znamená před mučením na mučidlech a po sejmutí z mučidel. Zpravidla je ten zápis ve smolné knize uzavírán záznamem o vykonání exekuce, nejčastěji hrdelní , tedy o popravě dotyčného zločince,“ uvedl pro Rozhlas.cz Petr Kreuz z Archivu hlavního města Prahy.
Smolné knihy měly několik funkcí. Především sloužily jako oficiální záznamy pro právní účely. Byly využívány soudci a úředníky k tomu, aby mohli sledovat historii jednotlivých případů a rozhodovat o trestech na základě předchozích precedentů. Také pomáhaly udržovat kontrolu nad zločinností v komunitě, neboť existence záznamů o zločinech a trestech měla odstrašující účinek.
Další důležitou funkcí bylo to, že smolné knihy představovaly jakýsi „historický archiv“ měst a obcí. Kromě právních informací obsahovaly i záznamy o významných událostech, jako byly přírodní katastrofy, vzpoury nebo výjimečné tresty, které zanechaly výraznou stopu v kolektivní paměti obce. Tyto knihy se také někdy používaly jako nástroj moci, protože soudci a úředníci mohli na základě zápisů manipulovat s právem ve prospěch určité skupiny lidí.
S příchodem novověku a reformací v oblasti práva se postupně ztratila potřeba smolných knih. Moderní právní systémy, které začaly vznikat od 17. století, kladly důraz na psané zákony a kodexy, což vedlo k zániku těchto starších forem záznamů a k zavedení méně krutých trestů a více systematických přístupů k právnímu řízení. Po zemi se přestaly potulovat nejrůznější existence, což bylo výsledkem nového nařízení zabraňujícího potulce, lidé se začali usazovat na stálých místech a vzhledem k vzrůstajícímu počtu zákonů ubývalo kriminality.
Smolné knihy však nezmizely úplně. Dnes jsou uchovávány v archivech jako důležitý pramen pro historiky a badatele. I díky nim jsou historici schopni rekonstruovat život ve středověku a porozumět tomu, jak společnost tehdy fungovala. Zápisy z těchto knih také poskytují informace o vývoji práva a spravedlnosti, které formovaly moderní evropskou společnost. Do dnešní doby se jich na území naší země zachovalo kolem padesáti.
www.rozhlas.cz, www.stoplusjednicka.cz, www.hrdelnipravo.cz
