Jednoho dne, když jsem uklízela dům, jsem pod naší postelí našla pár náušnic. Nejdřív jsem si myslela, že jsou moje, ale nebyly.
Marka jsem nekonfrontovala. Spíš jsem sledovala dění kolem něj, a také jeho interakce s Lindou.
Zlom nastal jednoho večera, když jsem přišla domů dřív, než jsem měla.
Když jsem přišla domů, bylo tam nebývalé ticho. Myslela jsem, že Linda třeba ukládá malou ke spánku.
V jejím pokoji ale nebyla. Srdce mi tlouklo jako o závod. V tom jsem to uslyšela. Hlasy přicházející z naší ložnice.
Zpočátku bylo všechno v pořádku. Linda k nám chodila několikrát týdně a já viděla, jak se Markovi vrací úsměv na tvář, když jsme se oblékali a vyráželi na večeři.
