"Když jsem najala Lindu, zdála se mi téměř dokonalá. Byla mladá, energická a skvěle to uměla s dětmi, takže jsme si okamžitě padly do oka. Byla to úleva, protože po letech, kdy jsem byla zavalená mateřstvím a neměla skoro žádný čas pro sebe a manžela, jsem najednou měla pocit, že se konečně můžu zase nadechnout. S manželem jsme si nevyšli ven snad celou věčnost a chůva byla znamením, že se blýská na lepší časy. Že bude čas zažehnout jiskru, která se naším vytížením poměrně vyčerpala,“ svěřila se nám Tereza (41) se svým příběhem.
Zpočátku bylo všechno v pořádku. Linda k nám chodila několikrát týdně a já viděla, jak se Markovi vrací úsměv na tvář, když jsme se oblékali a vyráželi na večeři. Chvíli jsem si myslela, že se vracíme tam, kde jsme kdysi bývali, na začátek našeho vztahu, kdy bylo všechno zábavné a bezstarostné. Změna k lepšímu ale netrvala dlouho.
Všimla jsem si u Marka nenápadných změn. Byl častěji roztěkaný, neustále kontroloval telefon, a pozdě v noci mu chodily zprávy, což u něj bylo neobvyklé. Nejdřív jsem to přikládala pracovnímu vytížení nebo dokonce krizi středního věku. Všichni procházíme určitými fázemi, pomyslela jsem si. Ale přesto ve mně hlodal nepříjemný pocit, kterého jsem se nemohla zbavit.
Všimla jsem si u Marka nenápadných změn. Byl častěji roztěkaný, neustále kontroloval telefon, a pozdě v noci mu chodily zprávy, což u něj bylo neobvyklé. Nejdřív jsem to přikládala pracovnímu vytížení nebo dokonce krizi středního věku. Všichni procházíme určitými fázemi, pomyslela jsem si. Ale přesto ve mně hlodal nepříjemný pocit, kterého jsem se nemohla zbavit.
Jednoho dne, když jsem uklízela dům, jsem pod naší postelí našla pár náušnic. Nejdřív jsem si myslela, že jsou moje, ale nebyly. Byly jemné, malé – já jsem spíš na takové ty klasické a výraznější. Žaludek se mi rychle sevřel úzkostí a po zádech mi přeběhl mráz. „Tohle nemůže být to, co si myslím,“ snažila jsem se uklidnit. Nejsem člověk, který druhého jen tak z něčeho podezírá a kontroluje. Říkám si, že pokud člověk dělá něco, co by neměl, pravda se nakonec vždy ukáže. I v tomto případě jsem pořád věřila, že najdu pro ty náušnice reálné vysvětlení. Marka jsem nekonfrontovala. Spíš jsem sledovala dění kolem něj, a také jeho interakce s Lindou. Způsob, jakým ji vítal, když přišla, jak s ní mluvil nebo jakým pohledem se na ni díval. Když byla s námi, zdál se být plný energie a nadšení.
Když jsem stála před dveřmi, zvuk tlumeného smíchu potvrdil mé nejhorší obavy. Nemohla jsem se nadechnout. Rozklepala jsem se. Rozrazila jsem dveře a tam, v mé vlastní posteli, našla Marka s Lindou. Měla jsem pocit, jako by se pode mnou propadla zem. Nemohla jsem mluvit, natož se přimět, abych promluvila. Po několika týdnech Markova omlouvání jsem nakonec podala žádost o rozvod. Udělal to jednou, udělá to zas.
Jsem z toho všeho nešťastná, ale vím, že bych mu už stejně nikdy nemohla věřit. Nevím jestli spolu s Lindou zůstanou, zatím je mi to jedno. Dceru může vidět kdykoli, s tím problémy dělat nebudu, jen zatím nechci, aby u toho byla i Linda. Je to její chůva, znají se, nechci, aby v ní měla "náhradní maminku". Snad se všechno časem změní, ale teď jsem ze všeho ještě strašně zoufaá.
Zlom nastal jednoho večera, když jsem přišla domů dřív, než jsem měla. Šla jsem na narozeninovou večeři s kamarádkou, ale něco mi říkalo, abych odešla dřív. Když jsem přišla domů, bylo tam nebývalé ticho. Myslela jsem, že Linda třeba ukládá malou ke spánku. V jejím pokoji ale nebyla. Srdce mi tlouklo jako o závod. V tom jsem to uslyšela. Hlasy přicházející z naší ložnice.
„Muži potřebují, aby se o ně někdo staral a věnoval jim svůj čas. Často tak citově přilnou k tomu, kdo je po ruce. Pokud se jim manželka nevěnuje naplno, může se stát, že zalíbení najdou v chůvě, která se stará o jejich potomky. Chůvy jsou také obvykle mladší, koketnější a hravější než jejich manželky, takže je muži vnímají jako zábavné.“
Příběh do redakce zaslala paní Tereza M., thesun.co.uk
