* Až si vyzkoušíte darovaný svetr, jehož rukávy o decimetr přesahují délku vašich paží, neříkejte popravdě, že by byl velký i předsedovi klubu dlouhánů, ale – vlastně rovněž popravdě – poznamenejte, že je vám SKORO akorát.
* Až někdo nad luxusním dárkem od vás vydechne: „To ale muselo být drahé,“ nedávejte mu za pravdu poznámkou: „To si piš!“ Místo toho skromně namítněte: „Ale ani ne…“ V opačném případě zase není na místě „povzbuzovat radost“ obdarovaného upřímným sdělením, že dárek, z něhož se raduje, pochází ze sekáče nebo z výprodeje…
* Až se budete chtít vymluvit z návštěvy, na niž vás zvou neoblíbení příbuzní, neuvádějte pravdivý důvod odmítnutí („s vámi je strašná otrava!“), ale uchylte se k milosrdné lži o žaludeční nevolnosti či chřipce.
* Až naopak (nezváni) neoblíbení příbuzní navštíví vás, neprozrazujte jim, že i návštěva úředníka z berňáku by vám byla milejší. Prohlásíte-li „To je ale překvapení!“, lhát nebudete, a dodatek, o jaký druh překvapení se podle vás jedná, si přece můžete říct v duchu.
* Až vás kamarádka obdaruje kýčovitě tvarovanou svíčkou (která vám bude hned povědomá), nevybuchněte upřímným smíchem: „Vždyť tenhle nemožný krám jsem dala loni já tobě!“ Radši neříkejte nic a zpytujte svědomí, jestli jste také nějaký ten „putovní“ dar nevěnovali tomu, od něhož jste ho původně dostali.