Manžel se asi zbláznil
Přesně tohle si totiž myslím. Zbláznil se. Jednoho dne mi oznámil, že jeho matka má malý důchod, sotva všechno utáhne a on jí chce pomoct. Kývla jsem, že rozumím, že jí klidně budeme přispívat, vozit nákupy nebo jí zaplatíme dovoz obědů. Zkrátka se postaráme, aby nemusela živořit. Jsem ochotná pro ni vařit o víkendech, s čímkoliv ji pomoct. Jenže manžel to vymyslel. Nastěhujeme ji k nám! Chvíli jsem stála jako opařená, co tím jako myslí? Máme sice menší domek, ale ne místo navíc. V jednom pokoji se střídají děti. Jeden jezdí z koleje dvakrát do měsíce, dcera zase bydlí sto kilometrů od nás, takže víkendy se snaží trávit i s vnoučaty u nás. Kam bychom jeho matku dali? A hlavně nechci ji tady!
Kdyby na chvíli, ale napořád?
Prý by nám nepřekážela, ale hned na to dodal, že ji přenechám svou pracovnu. To jsem rázně odmítla, stejně jako celé její stěhování k nám. Naruší nám domácnost i celý život. Nemám s ní problém, ale je dotěrná, neustále se vyptává, potřebuje pozornost druhých a ne nebere jako odpověď. Umím si představit, že by nám po baráku šmejdila, lezla do věcí a jen co bychom já nebo manžel přišli domů, hned by si uzurpovala naši pozornost. Občas po schůzkách ještě musím pracovat, jdu s kamarádkou na kávu, cvičit nebo na masáž. Manžel je taky z práce unavený. Navrhla jsem, že se teda jeho matka může přestěhovat do menšího bytu, ale k nám domů rozhodně ne. Jen přes mojí mrtvolu.
