Poslední dobou toho bylo hodně
Poslední rok možná nebyl ukázkový, manžela povýšili, zaškoloval lidi v oboru a jezdil kvůli tomu po České republice. Já jsem se sžívala s prací vedoucí lékárny. K tomu děti, péče o domácnost a všechno. Přesto jsme byli v létě na dovolené, v září s manželem na společném víkendu, na večeři k výročí. Nic nenasvědčovalo tomu, že se děje něco špatného. A pak přišel blesk z čistého nebe. Týden byl zvláštní, nemluvil a když ano, tak jsme se jen hádali. Přičítala jsem to tomu, že toho má v práci hodně. No a neměl. Pustil do našeho spokojeného života bombu, která všechno změnila. Převrátila naruby. Řešili jsme společně, co dál. Máme dům, hypotéku, vybudovaný život, čtyři děti, tři s námi žijí.
Sám neví a to je nejhorší
Když se manžel přiznal, že se zamiloval a neví, co dál, byla jsem v šoku. Jak to může nevědět? Co se mu sakra honí hlavou? Buď ví, že miluje tu druhou nebo mě, která s ním prošla to dobré, ale i to špatné. Souhlasili jsme s terapiemi, společně jsme jeli na víkend pryč. Hodně jsme mluvili, řešili. Já jsem asi ten nejhorší šok zpracovala, začala jsem vše řešit automaticky. Vím, že musím do práce, starat se o děti. Večery jsou těžké. Začala jsem po patnácti letech kouřit. Na terapiích vyplynulo na povrch to, že manžel neví, co dělat. Je jako paralyzovaný, překvapený, že se mu to stalo a neví, jak dál. Než se rozhodne, bude to asi trvat. Oceňuju to, že nezahodí jen tak z minuty na minutu naší rodinu a život. Zároveň ta nejistota mě asi zničí. Nevím, na čem jsem, jak to bude dál. Co budu dělat, když se rozhodne pro ni? Jak to zvládnu s dětmi? A najde se vůbec pak ještě někdo, kdo by mě a moje děti měl zase rád? Nebo budu už do konce života sama?
Svůj příběh do redakce zaslala Alice A.