S dcerou jsme si byly velmi blízké a povídaly jsme si o všem, co si matka s dcerou řeknou. Ráda jsem s ní trávila čas a řešila, co je nového v jejím životě.
Dcera s námi měla dobrý vztah, táta byl pro ni miláček, který jí všechno povolil. Ráda cestovala, a tak jsem si říkala, že to bude cestovatelka, která doma nebude mít stání.
Dcera létala po světě a vždy, když se domů vrátila, zase jsme si povídaly. Byla jsem na ten vztah pyšná. Když se rozhodla usadit, šokovala nás s tím, koho si po svém boku představuje.
Dcera svou lásku dává dívce. Prý sympatické a milé, ale dívce. Moje představy o tom, že bude mít manžela, děti a my vnoučata, se rozpadla. To bohužel nebude. Neumíme se s tím s manželem smířit.
Manžel s dcerou komunikuje minimálně, já se snažím, ale netuším, jak dlouho nám to potrvá. Je to nepříjemné, nechci dceru zranit, ale všechny mé sny byly zmařeny.
