Paní Denisa má bratra, který je o dost mladší než ona. O celé čtvrt století. Rodiče ji měli velmi brzo a poté se jim dlouho nedařilo mít další dítě. Už ani nedoufali, že se poštěstí.
Když se zadařilo, byli velmi šťastní a spokojení. Další radost do života. Synovi dali první poslední, věnovali se mu a mohl vše, co si řekl. Velmi brzy to sám zjistil.
A začal toho dost využívat. Když v dětství udělal nějaký průšvih, stačily smutné oči, pár slovíček a rodiče odpustili všechno na světě. Vymodlené dítě si zkrátka rodiče omotalo kolem prstu.
Nyní je dospělý, měl by se o sebe postarat sám, ale raději využívá rodiče. Vyučil se, pořádně nepracoval, buď odešel z každé práce sám, nebo ho ve zkušební lhůtě vyhodili.
Žije u rodičů a na jejich úkor. Neplánuje jít do práce, když mu rodiče dávají peníze, proč by někam chodil, že? Paní Denisa to chce rodičům říct a dát jim najevo, že by bratrovi měli dát ultimátum. Rodiče jsou už opravdu unavení.
