Sourozenecký vztah bývá často velmi těsný, ale někdy také velice složitý. Někdy k sobě mají oba sourozenci velmi blízko a jsou si vzájemně oporou, mohou se jeden druhému svěřit v každé životní etapě, společně stojí proti celému světu. Bohužel to ale neplatí vždy a ne vždycky jsou sourozenecké vztahy takto dobré. Někdy si ani sourozenci prostě nerozumí, bojují spolu. Anebo se dokonce nenávidí.
Paní Denisa (49 let) má o dost mladšího bratra. Bratr se narodil, když měla pětadvacet let a prakticky se už stěhovala od rodičů do svého bytu. Neviděla ho vyrůstat, občas mámě pomohla s hlídáním. Měli spolu s bratrem vlažný vztah. Teď však vidí, že má bratr už věk, aby se osamostatnil, ale neplánuje to. Je mu doma dobře, nepracuje a využívá své rodiče tak, jak to jen jde. Tohle by chtěla Denisa zastavit.
Mé narození byl vlastně omyl. Rodiče mě měli ve velmi mladém věku. Máma měla 16 let a doma to byl poprask. Táta čerstvých 19 let a vojnu před sebou. Z vyprávění vím, že to nebylo lehké ani pro jednoho z nich, ale ani pro moje prarodiče. Ale já jsem to jako dítě vnímala pozitivně, nikdo neměl tak mladé rodiče jako já. Vím, že se naši pokoušeli pořídit mi sourozence, ale dlouho se to nedařilo. Byli kvůli tomu smutní, chtěli velkou rodinu. Když se smířili se vším a připravovali se na to, že jejich dcera odejde z domu a začne žít vlastní život, tak máma zcela nečekaně zjistila, že je těhotná. Oba byli nadšení. Já v podstatě taky, protože rodiče měli zase radost.
Narodil se a rodiče ho zbožňovali. Pečovali o něj a dovolili mu vše, o co si jen řekl. Velmi brzy toho ale začal využívat, pochopil, že je něco jako vymodlené dítě. Když něco rozbil, stačilo hodit smutný pohled a rodiče ho ještě politovali. V té době jsem už měla svou rodinu a děti, viděla jsem, že z něj roste pěkný gauner. A na moje slova došlo. Má jen učňák, protože ho učení nebavilo, práce mu taky nevoněla. Občas si něco našel, ale rychle skončil nebo ho vyhodili. Stále bydlí doma s rodiči, nepracuje a ani si práci nechce hledat.
Rodiče ho sponzorují, protože jinak to podle mě nejde. Chodí dobře oblékaný, chodí s kámoši ven, do kina, na pivo a vše něco stojí. A když nemá příjem, kde by na to bral? Využívá rodiče, kteří už jsou staří a chtějí mít svůj klid. Nevím, jak mým rodičům říct, že by mu měli nastavit hranice a přestat se od něj nechat využívat. Je dospělý, má si svůj život financovat sám, ne vysávat z peněz rodiče.
Vzorec chování a rodinná dynamika jsou obvykle ovlivněny převládajícími socio-kulturními normami a hluboce zakořeněnými přesvědčeními. To může vést k rozvoji některých neúmyslných předsudků vůči konkrétní osobě. Chcete po svých rodičích a bratrovi něco, co možná nejsou ochotní a schopní akceptovat. Neshoduje-li se touha po tom, co chcete vy a rodiče, je přirozené, že se cítíte frustrovaná a zklamaná. Ale zeptala jste se jich, zda jim bratrova přítomnost doma vadí a zda je skutečně obtěžuje? Co když jsou šťastni, že se o něj mohou starat, i když je využívá? Je dobré s rodiči sdílet svůj názor, ovšem je důležité na to jít citlivě a empaticky. Jedině tak můžete dosáhnout nějakého výsledku. Můžete využít také pomoc psychologa, který vám poradí, jak situaci řešit, co vše říkat, jak se na celou situaci připravit.
Rodiče jsou možná rádi, že mají bratra doma, žijí pro něj a je jejich mazánkem. Určitě by bylo dobré si promluvit také s bratrem, i když k sobě nemáte vzhledem k věkovému rozdílu blízký vztah. Vyzkoušejte to. Třeba se vám podaří i vztah zlepšit a pak se vám oběma bude lépe jednat i s rodiči. Zkuste bratrovu promluvit do duše. Je dospělý, neměl by rodiče jen využívat. A zkuste o třeba více zapojit i do vaší rodiny, vždyť je stejně starý jako vaše děti! Uvidíte, třeba zažijete velký přerod rodinných vztahů!
timesofindia.com, příběh poslala paní Denisa J.
