“Petře, chci být žena v domácnosti. Baví mě se starat o tebe, děti i náš domov,” píše manželovi Zdenka. Bojí se jeho reakce, protože on chce, aby chodila do práce

Paní Zdenka (45 let) vždycky ráda vařila, pekla a starala se o lidi okolo sebe. Ráda uklízela už jako malá ve svém pokojíčku, protože se jí líbilo, když je všude čisto. Koukala mamince pod ruce, když pekla, vařila nebo šila. Vše okoukávala a pak sama zkoušela vařit i péct. Později se naučila šít na stroji, háčkovat a plést, ovládala prakticky všechny ženské práce. Vždycky ji to naplňovalo a věřila, že bude mít krásný dům s nádhernou kuchyní, kde bude vařit a péct pro svou rodinu. A to se jí i splnilo. A dokonce nastal čas, kdy by chtěla odejít z práce být hospodyňkou, tedy ženou v domácnosti na plný úvazek. Bojí se, že její manžel bude chtít, aby nepřestala chodit do práce.

Proto paní Zdenka píše svému manželovi dopis. Se strachem, jak na něj zareaguje.

Petře, chci být žena v domácnosti

Petře,

ty víš, že miluji vaření, pečení a všechnu práci doma. Vidíš, že jsem nejšťastnější v místech, kde se schází rodina. Ráda pečuji o všechno a všechny kolem sebe. Jsem ráda, když přijdeš domů a máš na stole večeři, pak si povídáme i s našimi dětmi a všem vše chutná. Nikdy mě nebavilo chodit do práce a pracovat, ráda jsem byla na mateřské, kdy jsem se starala o rodinu a všechny děti. A teď bych se k tomu chtěla vrátit. Ne na mateřskou, to už přenechám mladším, ale chci být žena v domácnosti. Baví mě starat se o tebe, děti a vůbec celý dům a jeho chod. Nechci chodit do práce, kde mě to nebaví, kde nemůžu být kreativní a hlavně i proto, že to tam jde od desíti k pěti.

Peníze budou chybět

Vím, že můj plat by chyběl, ale i o tom jsem přemýšlela. Můžu péct dorty na zakázku. Stejně peču našim známým a kamarádům dorty, koláče a podobné lahůdky a všichni je mají rádi. Můžu si tím takhle nějakou tu korunu přivydělat. A budu dělat to, co mě skutečně baví, mít svůj čas na rodinu, děti a péči o všechno. Bude doma vše zajištěno, o vše postaráno. Bavili jsme se o tom už několikrát, vím, že pořád tvrdíš, že v práci jsem mezi lidmi, ale mě tohle opravdu chybět nebude. Nejsem zrovna typ, který by se vyžíval v pomluvách a klábosení s kolegyněmi. Raději upeču doma zákusek nebo koláče pro nějaké známé. 

Ráda bych dala výpověď a začala o rodinu pečovat "na plný úvazek". Myslím, že by mě to udělalo stoprocentně šťastnou.

Zdenka

Nejlepší odpověď na situaci paní Zdenky má magazín Medium

Život nám připraví nejednu zkoušku. Na čem opravdu záleží, je kompatibilita. Ne umístění, ne charisma, ale prosté, poctivé sladění hodnot. A řeknu vám ze zkušenosti, že nalezení této kompatibility vyžaduje  i v rodině víc než jen „doufávat v to nejlepší“. Je to promyšlený čin, trocha štěstí a hodně upřímnosti – jak k sobě, tak k vašemu partnerovi. Jedna věc je být ženou v domácnosti z vlastní vůle s partnerem, který tuto volbu respektuje a váží si jí. Úplně jiná věc je cítit se jako nájemná pomoc ve svém vlastním domě. Myslím, že když manželovi vaši touhu vysvětlíte a představíte mu řešení, které jste našla, tedy pečení dortů, nemůže nesouhlasit. Bez kompatibility, bez opravdového respektu ale riskujete, že spadnete do pasti. Spočítejte si, jak na tom budete finančně. Zkuste třeba nejprve pracovat jen pár dní v týdnu, ať vidíte, zda vás pečení uživí. Pak už budete oba přesně vědět, na čem jste.

Jak se má paní Zdenka zachovat? Dát opravdu výpověď a dát se na dráhu ženy v domácnosti? Nebo má být v práci, která ji nebaví a nenaplňuje? Jak byste tuto situaci řešili vy? Přečtěte si také příběh Karolíny, která bojuje s tím, že jí manžel psychicky týrá.