Paní Jaroslava si myslela, že má po svém boku manžela, který je empatický a umí pomoci vždy, když je to potřeba. Nikdy neměl problém s ničím a věděla, že si našla muže do deštivých dní.
Bohužel ty deštivé dny skutečně nastaly. Paní Jaroslava šla na běžnou prohlídku k lékaři. Domů se vrátila s žádankami a vírou, že jde jen o cystu. Bohužel, obavy se naplnily.
Rakovina se potvrdila. Viděla, že se manžel bojí, viděla mu to na očích. Otevřel se totiž kolotoč vyšetření, operace, chemoterapie a různé další věci. Snášela to víceméně dobře.
Musela se vyrovnat s tím, že je nemocná a tím pádem nemůže dělat spoustu věcí. Když jí bylo špatně, nemohla se pohnout z postele. Pomáhaly ji kamarádky, rodina a dcery. Manžel se tvářil, jako by bylo všechno v pořádku.
A paní Jaroslava tolik potřebovala partnerovu oporu. Jak s takovou situací naložit? Co dělat? Chce moc? Manžel se tváří, jak by bylo všechno v naprostém pořádku.
