Paní Lenka byla možná přísná máma, která se bála o svou dceru. Přirozeně chtěla své dítě udržet v bezpečí. A to se jí, do určité míry, povedlo.
V období dospívání s ní její dcera hodně bojovala, chtěla žít a dělat věci jinak. Paní Lenka však nikdy neměla pocit, že by to bylo něco špatného. Považovala jejich vztah s dcerou za pohodový a krásný.
Dcera paní Lenky si vše dlouho nechávala pro sebe a dusila své pocity v sobě. Neřešila s mámou to, co by možná měla. I proto se v ní vše hromadilo a jednou to ven jít muselo.
Byl to úplně obyčejný den, kdy se máma s dcerou baví u kávy. Jenže paní Lenka dostala studenou sprchu v nařčení, že není dobrá matka. Její dcera postrádala objetí, lásku, podporu a důvěru.
Nyní paní Lenka neví, jak se situací naložit a co vlastně teď dělat. Psát dceři? Snažit se jí vše vysvětlit? Nebo jí konfrontovat s tím, že i ona to měla těžké?
