Staví se proti mě
Snažila jsem se s manželem řešit vše bez přítomnosti syna, ale občas to nešlo. Syn se vždy postavil na stranu svého otce. “Maminko, proč na tatínka křičíš?” ptal se často. To, že on křičel taky a na mě, už syn asi neviděl. Otec byl pro něj modla, idol, který chyby nedělá. Čím hůř se manžel choval, tím hůř se choval i syn. Manžel pak už nechodil domů nebo chodil pozdě, nechával syna dlouho ve školce a mě jen poslal zprávu, že ho nestíhá vyzvednout, ať si to zařídím.
Bohužel malý syn začínal přebírat chování svého otce. Bylo jasné, že neví docela, co dělá, ale v šesti letech dokázal už věrně kopírovat to, co viděl právě u něj. Když se manžel odstěhoval, syn začal vinit mě. Prý jsem křičela na jeho tatínka a on kvůli tomu odešel, jsem zlá, on mě nenávidí a chce jít k tátovi. Ten však o něm nechce ani slyšet, má teď konečně volnost a starat se o dítě je nad jeho kapacitu. Nevím, co dál se synem dělat a prosím o pomoc a radu.
Máte také podobný zážitek nebo zkušenost? Napište nám o tom. A přečtěte si příběh paní Jany, která ve stereotypním vztahu náhle potkala první lásku a začala chodit na kurzy kreslení. Jak myslíte, že jí to změnilo život?